Tradice hovoří o všudypřítomnosti démonů, vyskytujících se někdy i v neviditelné formě. Obzvlášť milují temnotu a noc, světlu se přísně vyhýbají. Utíkají před vycházejícím sluncem, ale je možné je zaplašit také světlem pochodně nebo magickou lampou. Jejich hlavou se stal už zmiňovaný Sutech, zlosyn mezi bohy, bůh pouště, bouřek a zatracení.

Stále se horšící pověst tohoto boha k němu přitahovala celou plejádu dalších démonů. V literatuře se setkáme s Apopem, démonem v podobě obrovského plaza, který se snažil pohltit slunce. Jiný démon se jmenoval Bebon a podle všeho to byl příbuzný znetvořeného démona temnoty Babi. Další byl Nebed, odvěký nepřítel Réa, stejně jako Usíra a Hora.

Démoni vypadali vždy poněkud groteskně až hrozivě, ale mívali také lidskou podobu. Egyptští umělci nezobrazovali příliš děsivé a odpuzující scény, ale i ostré špičaté nože v rukách těchto zlovolných entit, plameny či jiskry vyletující z jejich úst působí sugestivně a odstrašujícím dojmem.

Se zlými duchy si egyptský mág obvykle nezahrával a při jejich přiblížení používal zaříkadlo na jejich zahnání. Pokud však vynikli do těla nějaké osoby, vypuzoval je, což nebyla rozhodně jednoduchá záležitost.