Společnost zlidově-
la,do popředí se dostává městský stav s realistickým pohledem na svět.
Přes tyto překážky a nesnadnou přizpůsobivost českého myšlení renesančním
proudům nelze říci,že by renesanční složky v českém písemnictví vůbec nebyly.
A zde je nutné poukázat na význam nejsvéráznějšího básníka naší renesance,
Hynka z Poděbrad a spisovatele a knihtiskaře Mikuláše Konáče z Hodištkova.
A nyní něco o Giovannim Boccacciovi a jeho novele „boccacciovské
rozprávky“ . Novela , poutavé vyprávění sentimentálního příběhu nebo rozvádění
vtipného přísloví, pikantní anekdoty s úmyslem upoutat a pobavit posluchače , je
výtvor italské renesance.Její těžiště není ve věčnosti, ale v protikladu ke středově-
kému asketizmu.Spočívá v přítomném životě ,v přírodě a rozumu.Pracovním
stylem je realismus, často bujarý a kritizující, vycházející však ze životních
zkušeností a z pozorování lidí.