Fáze revoluce:

1. fáze
I. období generálních stavů a ústavodárného shromáždění 5. 5. 1789 – 30. 9. 1791.
5. 5. 1789 král svolal generální stavy (naposledy se sešly roku 1614), aby schválily vypsání daní pro šlechtu a duchovenstvo. Největší zastoupení v nich měla neprivilegovaná buržoazie, proto šlechta a duchovenstvo požadují, aby stavy zasedaly odděleně a každý stav měl 1 hlas (potom by 2 privilegované stavy mohly přehlasovat třetí stav). Třetí stav proto zasedá sám a prohlásil se 17. 6. 1789 Národním shromážděním (= zástupci národa). V čele Mirabeau a Sieyés. Požadovali reformy. 9. 7. se národní shromáždění prohlásilo Ústavodárným (ÚNS) s cílem vypracovat ústavu. Král zrušil Národní shromáždění a pokusil se zasáhnout vojensky, aby donutil třetí stav k poslušnosti. To však vyvolalo útok na Bastilu, politické vězení, symbol starého režimu. 14. 9. 1789 dobytí Bastily = počátek revoluce. Vznikají národní gardy = lidové vojsko, v čele Markýz La Fayette, k udržení pořádku místo královské policie. Organizovaly se revoluční výbory. Král uznal Ústavodárné shromáždění. Přijetí barev revoluce v trikoloře = symbol jednoty krále a lidu (bílá = barva královského rodu, červená a modrá = barvy Paříže). Roajalistická emigrace = útěk vysoké šlechty a církevních hodnostářů za hranice, příprava odvety.