Přemyslovské Čechy

Ke změnám panovníků docházelo buď přímým povstáním proti vládnoucímu knížeti (r. 1107), nebo alespoň byla změna doprovázena domácí válkou mezi jednotlivými kandidáty (1109 až 1110, 1125-1126), přičemž pokaždé do těchto bojů zasáhla říše. Její zásah v r. 1126 však skončil úplnou vojenskou porážkou krále Lotara u Chlumce a smrtí českého kandidáta stolce, olomouckého údělníka Oty II., kterého Lotar podporoval proti Soběslavovi I., jenž byl v Čechách již právoplatně zvolen a přijat. Po jeho smrti r. 1140 se situace opakovala. Roku 1138 udělil král Konrád III. na Soběslavu žádost Čechy v léno jeho synu Vladislavovi. Po Soběslavově smrti byl však přijat za českého knížete Vladislav II. - syn Vladislava I. R. 1142 vypukl proti novému knížeti odboj moravských údělníků pod vedením znojemského knížete Konráda II. Vladislav zdolal odboj s pomocí krále Konráda III. Politika se dostala do závislosti na říši. Za své spojenectví dostal od císaře Fridricha I. Barbarossy r. 1158 královskou korunu. Vladislav se pokusil v r. 1172 zabezpečit nástupnictví svému synu Fridrichovi. Vzdal se totiž vlády v jeho prospěch a prostě mu postoupil přemyslovské panství, nestaraje se ani o souhlas českých feudálů, ani o stanovisko císaře, což zapříčinilo téměř 25 let trvající domácí války, během nichž v letech 1171-1197 změnil český trůn dvanáctkrát svého držitele.