Svatá říše římská (národa německého)

- tento dovětek užit až r. 1474 (962 - 1806)
- byla vytvořena r. 962 Otou I. Tento nejvýznamnější otovský panovník svou císařskou korunovací v Římě navázal na karolinskou tradici. (Tuto návaznost zřetelně demonstroval již při svém nástupu na trůn, když jako místo korunovace zvolil Cáchy a na konci korunovačních obřadů usedl na trůn Karla Velikého. S tím souvisí i dobytí langobardské říše (sev. Itálie), které ukončil v r. 951 královskou korunovací v Pavii. (r. 955 porazil Maďary na řece Lechu ve Švábsku))
- Přijetí císařské hodnosti (z rukou papeže Jana XII.) vyjadřovalo potvrzení nároků Oty I. na bývalé země Karlovců a jeho snahy nadřadit německé panovníky ostatním evropským suverénům. Tento titul však nebyl dědičný : aby se panovník mohl nechat korunovat na císaře, musel být nejprve zvolen německým suverénem, tzv. římským králem. Volbu prováděla říšská knížata. Teprve od 12. století přešlo toto právo na vybrané z nich, na kurfiřty (od r. 1198 tři knížata duchovní : arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský a čtyři panovníci světští : vévoda saský, markrabě braniborský, polohrabě rýnský a král český - mohou volit římsko - německého krále.)
- kolem roku 1158 se za Friedricha Barbarossy rozšířil název římská říše na „Svatou říši“, po jeho smrti však vliv císařů upadá, dochází k separačním tendencím
- vztahy mezi říší a českým státem byly upraveny r. 1212 ve Zlaté bule sicilské
- k poslednímu upevnění říše došlo za Karla IV. jejím spojením s českým královstvím. Základním zákonem („ústavou“) se stala Zlatá bula Karla IV. z r. 1356
- od 15. stol. se Římská říše stala anachronismem (= přežitkem; tzn., že titul je pouze formální), neboť za reformace získala říšská knížata samostatnost, kterou jim mír Vestfálský (24. X. 1648) potvrdil
- jako formální ji zrušil Napoleon I. v roce 1806