František Josef jako jeden z mála Habsburků si ji vybral skutečně sám. A tím okamžikem začala veřejnosti skrytá tragédie manželství, které se do dnešního dne stalo podkladem pro stovky románů. V Hofburgu a blízkém Laxenburgu vypukl zničující psychologický a posléze i mocenský boj mezi císařem, mladou císařovnou a tetičkou - císařovou matkou. Tento boj neměl vítěze, ale jen šťastně unikající. Matka Františka Josefa Žofie se projevila jako tvrdá domácí vládkyně. Nechápající Alžbětu urážely způsoby tety, které musela vykat, a vůbec nechtěla vzít na vědomí, že k tomu měla Žofie jisté oprávnění, neboť v nebezpečných revolučních dobách byla právě ona "jediným mužem" v Hofburgu, který zachoval chladnou hlavu. Nyní když nebezpečí opadlo, ve své roli pokračovala. Alžběta se stala na vídeňském dvoře stala oním pověstným ptáčkem ve zlaté kleci, v níž neměla ani právo vybrat jména svým dětem, natož právo na jejich výchovu. Jediným soukromím, kam Žofiina moc nezasahovala, byla pouze císařská ložnice, kde vídala ve sporu s matkou naprosto nerozhodného císaře.