Egypt

O značném úpadku náboženství však svědčí skutečnost, že se čaroděj římského období obrací k bohům kvůli každé malichernosti. Příčiny tohoto stavu můžeme vidět jednak v procesech, které zhoubně zasahovaly do složitého organismu staroegyptského náboženského života a také ve vzestupu čarodějnictví, konkrétně nekromanie, černé magie a temných kultů negativních božstev jako byly Amemait - postrach všech zemřelých, démon Apop - nepřítel Slunce v podobě obrovského hada, Kuk - bůh temnoty a jeden z prabohů, "jejichž vláda již skončila" nebo už zmiňovaný "zlosyn mezi bohy" Sutech - bůh pouště a bouřek, "stělesnění veškerého zla".

Voodoo v zemi pyramid
Zvláštní kategorii magických prostředků tvoří výroba "zastupujícího" těla, které sloužilo především při operacích černé magie. Staří Egypťané se domnívali, že pokud čaroděj vytvoří voskovou sošku živého člověka, může na základě magické vazby později definované zásadou "pars pro toto" docílit toho, že efekty úkonů, prováděných na voskové sošce, se přenášely na živé tělo osoby, kterou představovala. Jedna z nejstarších dosud objevených zmínek o magických rituálech se "zastupujícím" tělem s cílem usmrcení nepřítele, pocházející nápisů na rakvích Střední říše. Charakteristické příklady však pocházejí z období Nové říše, stejně jako z epochy krále Alexandra II. (323 - 310 př. Kr.).

"Začal čarovat, aby znehybňoval a působil neštěstí," píše se v Rollinově papyrusu. "Zhotovil několik sošek bohů a několik sošek lidí z vosku, aby lidem způsobil ochrnutí údů a věnoval je Rabekkameovi, kterého ustanovení představeným domu nedopustil Re."

Tento citát je pro naše další úvahy nesmírně důležitý, protože patří do skupiny písemných památek informujících o harémovém spiknutí proti Ramessovi III. (1188 - 1157 př. Kr.), poslednímu významnému panovníkovi Nové říše. Úkladů o život krále se zúčastnili také někteří mágové, kteří svým černým uměním bojovali jak proti Rammesovi, tak proti jeho strážním.

"Pentiboon, který byl správcem dobytka, mu řekl: Dones mi knihu, která by mi dodala magickou sílu a moc!", čteme v Leeově papyru. "On mu podal magickou knihu z knihovny krále Vasermaat - Rea meri - Amona, velkého boha, svého pána, a on šel použít svoji božskou sílu pro lid. Chodíval k boční stěně harému a na jiné velmi vzdálené místo, vyráběl lidské postavy z vosku, aby byly dodané dovnitř, k rukám úředníka El-rema, jednu část mužstva přimrazuje čarovným kouzelným zaříkáním, jiné omamuje několika slovy a jiné odváží pryč."

Nezahálel ani jeho kolega: "Jak řekli jiní velcí nepřátelé: ,Sešli na ně nemoc!', byla na ně seslána nemoc," stojí v Rollinově papyru. "Sváděl k tomu, aby i jiní činili špatnosti, jaké činil sám, a byl v nich silný, Re však nedopustil, aby se tak stalo."

Mágové proti faraónovi
Jak víme, z turínského soudního papyru vydaného Devériem v šedesátých letech 19. století, spiknutí bylo prozrazeno a podezřelí vyšetřovaní mimořádným soudem. Jeden z mágů byl ukrutným způsobem popravený, druhý byl dohnaný k sebevraždě. "Byl v tom vyslýchaný a zjistilo se, že je to pravda o všech zločinech a o všech hanebnostech, které si umínili vykonat. Byla to pravda o tom všem, čeho se dopustil s jinými velkými nepřáteli, vzbuzující hnus všech bohů a všech bohyň. Byl na něm vykonaný nejtěžší trest smrti, o kterém mluví bohové ,Vykonej jen na něm!'"