"Byly to těžké smrtelné zločiny a ohavnosti pro celý svět, kterých se dopouštěli," píše se o osudu druhého mága. "Když mu pak bylo dokázané, že se dopustil těchto velkých smrtelných zločinů, sám se usmrtil."

Stejně jako bylo možné usilovat magií o zdraví či život panovníka, bylo možné ho pomocí magie i chránit. "Vyrobí se z vosku všichni nepřátelé krále, ať už mrtví či živí, a jejich jména se na ně napíší zelenou barvou," píše se v knize o démonovi Apopovi. "Pak se zaváží do skříňky, plije se na ně, šlape se po nich levou nohou, bodá se do nich nožem a házejí se do hořící slámy, která se pak uhasí močí dospělé ženy. Dále napiš jména Apopa a všech nepřátel krále - ať žije, je zdravý a šťastný! - mrtvých či živých hrudkou na zem a šlap po ní levou nohou."
Hledání Thovtova svitku
Jeden z nejznámějších textů o schopnostech staroegyptských černých mágů se nachází na démotickém rukopise z 3. století př. Kr., objeveném v křesťanském hrobě v Thébách, který roku 1865 koupil August Mariette pro Egyptské muzeum v Káhiře. Vypráví o memfidském veleknězi Setnovi Chamusovi, který usiluje o získání vědomostí svého mrtvého předchůdce, mocného mága Neferkeptaha. Nakonec se dozví, že v Neferkaptahově hrobce u Memfidu je pochovaný kouzelný svitek papyru, který sepsal egyptský bůh moudrosti a patron čarodějů Thovt. Setne Chamus společně se svým bratrem Jenhorurem vniknou do hrobky, kde je duchové varují, že Thovt zničil jejich životy, protože ukradli jeho kouzelný svitek z truhlice na dně moře. Setne se však nenechá odradit. Pomocí svých zaklínadel a amuletů se zmocní Thovtova papyru a o závěru jeho dobrodružství pod zemí čteme: "Když Setna vycházel z hrobky, světlo šlo před ním a tma šla za ním."