Sám sebe popisuje jako zneuznaného architekta, který se nedokázal prosadit. Nedá se ovšem říci, že by si žil špatně. Na přímluvu Octavie, sestry Augusta jemuž je kniha věnována, byl dostatečně finančně zajištěn. Vzhledem k tomu, že za života nedostal dostatečnou možnost uplatnit své umění a byl dostatečně finančně zajištěn, rozhodl se své vědomosti zanechat budoucím generacím.