Na sever od dnešního Šluknovského a Frýdlantského výběžku náleželo k přemyslovskému panství od 30. let 12. století Budyšínsko a Zhořelecko. Za přímou část Čech se počítala krajina v okolí dnešní Žitavy. Stejně tak bylo organickou součástí Čech i Kladsko na severovýchodě. Během doby se Přemyslovci pokusili i o výboje za hranicemi, aniž by však v nich měli v 11. - 12. století nějaký podstatnější a trvalejší úspěch.
Po vpádu Břetislava I. na polské území r. 1039, zůstalo součástí Břetislavova panství několik let Slezsko s Vratislvaví. Ale ještě před koncem své vlády se Břetislav tohoto území vzdal s tou podmínkou, že polský panovník i jeho nástupci budou do Čech odvádět roční poplatek 500 hřiven stříbra a 30 hřiven zlata. Jiným ,,ziskům“ Přemyslovců proti Piastovcům bylo udělení titulu krále polského českému Vratislavu II., když ho císař r. 1085 povýšil na krále českého. Prováděním dynastické sňatkové politiky se Přemyslovcům podařilo připoutat trvaleji ke svému panství Budyšínsko. K dočasné ztrátě došlo r. 1124, kdy bylo dáno Sušicko jako věno Svatavy, dcery Vladislava I. bavorskému hraběti Fridrichu z Bogenu. Připojeno bylo znovu v r. 1265.