Roku 1173

se z rozhodnutí císařova stal českým panovníkem Soběslav II., který jako prnví český kníže vůbec neprošel domácím volebním shromážděním, označovali ho spíše za knížete sedláků. Roku 1178 ho vyhnal Fridrich, kterého ovšem v r. 1182 vyhnali ze země a knížetem zvolili znojemského údělníka Koráda II. Otu. Císař znovu vrátil Fridrichovi Čechy, Konrádovi dal Moravu jako markrabství říššké. Roku 1186 se dostal pražský kníže do rozepře s pražským biskupem Jindřichem Břetislavem, který se uchýlil se žádostí o pomoc k Barbarossovi. Spor byl rozhodnut ve prospěch biskupův. Šlo o církevní důchody, o biskupovo veřejné postavení. Říšští biskupové prohlásili, že i pražský biskup je plnoprávným říšským knížetem, vyňatým z moci českého knížete a podřízeným jen císaři. Půda a statky patřící biskupovi se tím stávaly téměř samostatným útvarem mimo rámec vlády pražského knížete. Po r. 1182 se český kníže Fridrich spolu se svým bretrem Přemyslem pokoušeli nejprve o zdolání moravského Konráda Oty vojenskými vpády do Znojemska a Brněnska. R. 1185 proběhla bitva u Loděnice, která byla vůbec nejkrvavější v historii Čechů a Moravanů. Konrád Ota uznal vrchní vládu českého knížete a byla uzavřena dohoda o nástupnictví - v případě Fridrichovy smrti bude jeho nástupcem právě moravský markrabí. R. 1189 zemřel Fridrich a Konrád II. Ota vládl pouze dva roky. Zemřel na římské výpravě císaře Jindřicha IV. při obležení Neapole a po jeho smrti došlo znovu k domácí válce mezi kandidáty trůnu. R. 1193 se českým knížetem stal biskup Jindřich Břetislav, o rok později ovládl i Moravu.