. Rakouské císařství

Vznik Rakouského císařství byl logickým důsledkem změn, ke kterým došlo v Evropě pod vlivem Napoleonské Francie :
- po mírovým jednáních v Basileji, Eampoforniu a Lunéville získal Napoleon rozhodující vliv v zemích Říše, které byl jejich císař nucen odstoupit. Po korunovaci Napoleona císařem osud Svaté říše závisel již jen na vůli Korsikánově. Jediným řešením, které by zachránilo reputaci rakouské vládnoucí dynastie bylo tedy vytvoření nového císařského titulu. Proto 10. 8. 1804 římský císař František II. na zasedání státní konference oznámil, že se rozhodl kromě volené funkce římsko - německého císaře přijmout ještě dědičný titul císaře rakouského. Na rozdíl od pragmatické sankce nebylo přijetí nového titulu vázáno na uznání stavů jednotlivých zemí, ale prostě vyhlášeno úředním nařízením. Pro pozdější českou politiku bylo rozhodující, že všechny státoprávní dokumenty o vzniku Rakouského císařství zdůrazňovaly, že postavení jednotlivých korunních zemí se přijetím nového titulu nemění, tedy že např. v Čechách vládne rakouský císař pouze z titulu českého krále, i když roku 1804 byla tato formulce určena především permanentně opozičně naladěné uherské šlechtě.