Panovnická moc v českém státě 11.-12. století náležela Přemyslovcům zcela logicky. Po připojení Moravy se stali vládnoucím rodem i tam. Panovnická moc nebyla mocí absolutní. Starší názor o ,,státu“ jako rodovém majetku vládnoucího rodu nejsilnějšího kmene, jenž přemohl kmeny ostatní a získal jejich lidi a pozemky do svého ,,vlastnictví“, byl pod vlivem stále zesilujících feudálních vztahů ve výrobě i v ideologii postupně zatlačován názorem, že stát je teoreticky vlastnictvím vládnoucího panovníka, který vládne pomocí svých lenníků, jimž se za jejich služby, především vojenské, odměňuje poskytováním půdy, nesvobodných lidí a dalšími formami výsluh a odměn. Svým způsobem se do jisté míry podíleli na vládní moci vedle Přemyslovců i další představitelé staré rodové šlechty. Ještě v 11. století se uplatňovalo starší rodové pojetí. Muselo však narazit na velké překážky, které přirozeně vyvstaly při podstatném rozšíření ovládaného území, při pronikání křesťantví, při postupující feudalizaci výrobní i společenské.