František II

- po rakouské porážce ve třetí koaliční válce r. 1805 (bitva u Slavkova) bylo rozhodnuto o dalších územních změnách v Říši; vznikl Rýnský spolek německých států pod Napoleonovým protektorátem. To znamenalo faktický zánik Svaté říše římské národa německého, jež byla od třicetileté války víceméně formálním politickým útvarem. Proto císař František II. se 6. srpna 1806 na nátlak Napoleona vzdal německé císařské koruny a prohlásil Říši za zrušenou. Rýnský spolek se rozpadl definitivně v říjnu 1813, kdy se za národně osvobozenecké války většina jeho členských států připojila k prusko - rusko - rakouské koalici proti Napoleonovi.
- po pádu Napoleona Vídeňský kongres potvrdil rozdělení Německa, byť tentokrát jen na 38 států, které opět vytvořily „koalici“ s Rakouskem, tzn. byly formálně spojeny do tzv. Německého spolku; rakouský císař, který získal zpět alpské provincie i další oblasti ztracené v jednotlivých konfliktech (Lombardie, Benátsko, Toskánsko, Parma, Modena ...) se stal hlavou Německého spolku, který nahradil bývalou římsko - německou říši, respektive Napoleonův Rýnský spolek. Získalo tak rozhodující vliv ve střední Evropě a na Apeninském poloostrově. (Spolkový sněm, zasedající za rakouské předsednictví ve Frankfurtu n. M., neměl však faktickou moc)