Alžbětu nudil dvorský život.

Utíkala před ním a někdy i sama před sebou do Uher, na Riviéru či na daleké ostrovy v oceánu. Zdržovala se jen tam, kde se cítila svobodně. Její cesty trvaly měsíce a předem je s nikým nekonzultovala. Milovala rychlé koně a odvážné muže typu hraběte Gyuly Andrássyho, který byl prvním ministerským předsedou v Uhrách. Později, když nemohla ze zdravotních důvodů jezdit na koni, tajně veršovala ve stylu poezie Heinricha Heina. Když neveršovala, starala se především sama o sebe. Od dvaadvaceti let držela přísné odtučňovací kúry, které jí zachovávaly žokejskou váhu do 50 kg. Koupala se v mléce; žloutkování a následné mytí a rozčesávání dlouhých vlasů bylo služebnictvem nenáviděno. Jestliže v šedesátých a sedmdesátých letech platila za nejkrásnější panovnici Evropy, pak v osmdesátých letech se z ní stala vyzáblá podivná žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv.