Druhý zásadní přelom v Alžbětině životě znamenala tragická smrt syna Rudolfa v zimně roku 1889. Z tohoto šoku se již nevzpamatovala. Po jeho smrti ztratila všechnu životní sílu. Z hrdé, krásné ženy se stala černě oděná paní která svými rozmary trápila své okolí. Poslední léta života strávila v milovaném Řecku, kde bloudila ve stopách bájného hrdiny Achilla a na ostrově Korfu nechala zbudovat nákladný zámek Achilleion.
V depresích způsobovaných střídavě fyzickým vyčerpáním těla při dlouhých túrách a nesmyslným hladověním myslela už jen na smrt. Z tohoto zvláštního stavu mezi životem a smrtí ji v podstatě vysvobodil italský anarchista Luigi Lucheni, který vlastně z nedostatku lepší příležitosti probodl pilníkem císařovnu, když spěchala do ženevského přístavu a nevnímala okolí. Takto vlastně náhodou skončil už tak zvláštní život císařovny Sissi.

Alžbětu nudil dvorský život.

Utíkala před ním a někdy i sama před sebou do Uher, na Riviéru či na daleké ostrovy v oceánu. Zdržovala se jen tam, kde se cítila svobodně. Její cesty trvaly měsíce a předem je s nikým nekonzultovala. Milovala rychlé koně a odvážné muže typu hraběte Gyuly Andrássyho, který byl prvním ministerským předsedou v Uhrách. Později, když nemohla ze zdravotních důvodů jezdit na koni, tajně veršovala ve stylu poezie Heinricha Heina. Když neveršovala, starala se především sama o sebe. Od dvaadvaceti let držela přísné odtučňovací kúry, které jí zachovávaly žokejskou váhu do 50 kg. Koupala se v mléce; žloutkování a následné mytí a rozčesávání dlouhých vlasů bylo služebnictvem nenáviděno. Jestliže v šedesátých a sedmdesátých letech platila za nejkrásnější panovnici Evropy, pak v osmdesátých letech se z ní stala vyzáblá podivná žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv.

Alžběta Bavorská

Na počátku padesátých let se zdálo, že se vše vrací jakoby k starým dobrým časům Františka I. Po vyřešení nejakutnějších vnitropolitických problémů vzniklých v letech 1841-49 přišel opět čas rodinných záležitostí. Mladý císař - tak rozhodla jeho matka arcivévodkyně Žofie si měl vybrat nevěstu.
V případě Josefa I. se hledalo v nejbližším urozeném okolí. Bavorští Wittelsbachové se měli po dvaadvacáté stát manželskými partnery vídeňských Habsburků. Matka Františka Josefa hledala především v rodině své sestry Ludviky a jejího manžela. V úvahu přicházela devatenáctiletá Helena zvaná Nené. Leč chladné matčiny úvahy měli být významně pozměňovány samým Františkem Josefem. Sestry nastrojili v létě 1853 neformální setkání obou rodin v letním sídle Habsburků v Bad Ischlu. Zde se poprvé setkal František Josef s mladší sestrou Heleny, šestnáctiletou Alžbětou zvanou Sissi. I přes protesty Františkovy matky se do Sissi zamiloval a o rok později v dubnu 1854 se konala svatba a Sissi se stala císařovnou.