BAROKO

Umělecký směr
2 formy:
- baroko klasicizující
- baroko dynamizující
Baroko je spojováno s Itálií šestnáctého století a prvotně označuje sloh, který se liší výrazně od renesance bohatostí a oblostí tvarů
V 17. a 18. století proniká do evropského prostředí v plné míře, svého vrcholu pak dosahuje v letech 1680 až 1740.
Barokem proniká naturalistická konkrétnost, vědomí lidské slabosti a bezmocnosti v pomíjejícím světě.
Momenty záporné jsou nadsazovány a člověku je jedinou oporou víra.
Zvyšuje se úloha mysticismu a duchovnosti pro lidský život i výrazný rozpor mezi hmotu a duchem, který završuje období renesance
Typický útvar Baroka:
- elipsa, všechno rozpohybované šíří neklid
- používá se zlacení, použití - umělých mramorů, jasné a tlumené barvy
- víra v Boha se stává pro mnohé jistotou
- v církevních stavbách se využívá světlo
- bohatá fresková výzdoba
- zároveň je zdůrazňován rozum
- bohatost chrámu = církev chtěla povzbudit chudé lidi
- působí na city člověka (baroko působí hlavně na city)
- citovost se objevuje v obrazech
- výraz postav – radost, smutek, žal, utrpení a vypjatá emoce
- obrazy působí dramatickým dojmem
Další znaky Baroka:
- nedůvěra v rozum, absolutizace víry
- odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
- mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
- naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti)
- monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
- zásada kontrastu – dramatičnost (krutý ďábel x milostivý Bůh, zlo x dobro, chudoba člověka x nádhera chrámu, hrůzy válek x nadpozemský ráj)
- člověk se odvrací od přírody a zaměřuje se na vlastní duši
- pocity člověka otřeseného 30-ti letou válkou => ztráta výry v rozum
- barokní umění: mysticismus, dramatické napětí, expresivita výrazu (smích, pláč),využití světla (šerosvit - malířství, u6ito k mystifikaci), naturalistická konkrétnost (vytrácí se lidskost)
- umění je nádherné, mělo vsugerovat víru v posmrtný život, neschopnost člověka ovlivňovat dění
Periodizace BAROKA:
a) Rané baroko
V Itálii v 16. století, zbylé oblasti Evropy s výjimkou Ruska a severským zemí v 17. století
Je převážně klasicizující (nebylo moc zdobné, používají se rovné linie z předchozího směru)
b) Vrcholné baroko
Konec 17. století až závěr 1. poloviny 18. století (cca 1680 – 1740)
Je dynamizující (rozpohybované, zdobené)
Památky: interiér chrámu sv. Víta na Pražském hradě, Diezenhofer – stavitelé v Praze, ale i mimo ni
Obracení k bohu – Jan Santini Aichl (stavěl hodně pro Čechách, hlavně církevní stavby)
c) Rokoko (pozdní baroko)
R. 1745 – 70. a 80. léta 18. století
Zjemnělá forma baroka – jemnější tvary (sošky)
Zajímavé oblečení (bohaté pudrované účesy – nejdříve černý pudr později bílý, nosili se šněrovačky, hluboce dekoltované živůtky)