Společnost, životní poměry, hospodářství

Ze zmínek pramenů v 11.-12. století je zřejmé, že otroci v českém státě existovali. Do tohoto postavení se dostávali obvykle zajetím ve válce nebo trestem. Naprostá většina byla prodávána ze země. Doba 11.-12. století je charakterizována jako období feudální roztříštěnosti. Vládnoucí kníže byl teoreticky pánem veškeré neosazené půdy, která byla neosídlená a jen nepatrně zaliděná. V zemědělské výrobě pracovala většina poddaných. V zemědělských sídlištích byli již tedy řemeslníci, kteří se převážně zabývali řemeslem a ne zemědělstvím. Vlastní zemědělské poddanské obyvatelstvo obdělávalo půdu, na níž byli usedlí, přičemž však tato půda byla ve vrchním vlastnictví jejich feudálního pána. Svým pánům poddaní odváděli naturální dávky nebo vykonávali robotu. Museli vykonávat tzv. zemské roboty, odvádět značné dávky církvi.