Rozhodující místo v tomto procesu zaujaly kovy pro svou trvanlivost, tvárnost a dělitelnost. Předností kovu byla všeobecná prospěšnost, uchovatelnost a neměnnost. Reprezentovaly v malém objemu velkou hodnotu, snadno se přepracovaly a skladovaly. Nejužívanějšími kovy byla měď, železo, slitina mědi a cínu – bronz, stříbro, zlato a élektron. Setkáváme se s nimi v přírodním stavu jako ruda, valouny, krystaly, zlatý prach apod., vyskytují se jako neopracované slitky nebo polozpracované kusy (kroužky, jehlice, tyčinky apod.), ale i hromadně zhotovované výrobky, které svým tvarem připomínají původní předmět směny. Poslední stádium jsou určité kovové formy opatřené značkou – vyraženým obrazem nebo rozlišovacím znaménkem vlastníka, což je již předobraz mincí. Od nich je potom přímá cesta ke vzniku mincovních platidel. Tím byly položeny základy k počátkům peněžní směny.