O počátcích řeckého mincovnictví můžeme uvažovat již v souvislosti s používáním váčků s élektronovým práškem, kterých bylo užito jako směnného prostředku v Přední Asii a v některých oblastech Řecka v době 10. až 8. století př. n. l. Tyto váčky o hmotnosti lýdského statéru 14,1 g, zašité a opatřené pečetí, byly předchůdcem prvních řeckých mincí ze 7. století př. n. l.
Mince byly raženy ručně a poměrně jednoduchým způsobem. Na střížek, který byl umístěn na spodní razidlo zapuštěné so kovadliny, se přiložilo svrchní razidlo a úderem kladiva na jeho horní konec došlo k vyražení obrazů z razidel. Nejstarší mince měly obraz jen na líci, zatímco horní razidlo bylo zprvu opatřeno zahloubenými čtverci, tzv. quadratum incusum, které přidržovalo mincovní střížek, aby nesklouzl ze spodního razidla. Od poloviny 6. století př. n. l. se začaly rýt i do těchto čtvercových prohlubní obrazy, které později daly základ rubní straně mince.