jste...

3)Zpěv třetí je uveden chválou Epikúra:

..............................................................

Lukretius tu mluví také o strachu ze smrti, ale většina knihy je věnována výkladu o podstatě duše.

Duši tvoří nejjemnější atomy a má čtyři složky. Je závislá na těle. Za nesmyslné považuje převtělování duší.

Nemožné jest i to, že by zabydlovaly

už hotová těla; vždyť pak by se nemohly s nimi

tak jemně proplést a sehrát v smyslové dění.

Posmrtné tresty jsou mýtus a smrt se nás netýká.

epos

V Lukretiově eposu lze rozlišit tři velké tematické celky, z nichž každý zabírá zhruba dvě knihy.

V prvních dvou knihách je podán výklad Epikúrovy fysiky.

1)Zpěv první je uveden invokací bohyně. Nevzývá však Músu, nýbrž Venuši, podle podání pramatku Římanů a ztotožňuje ji s všemocnou matkou přírodou:

Dále předkládá Epikúrův názor na bohy a poté zdůvoďňuje, že základem všeho jsou atomy a prázdno.

2)Zpěv druhý: Pojednává se tu o tvarech a pohybech atomů. Tvrdí, že světů vzniklo více:

Další dvě knihy přinášejí atomistický výklad o podstatě duše a o základních psychických procesech.

Lukretius

Slunce i měsíc pokládal za pouhý shluk ohnivých atomů, které se denně na určitém místě vždy znovu a znovu spojují a rozptylují. V tom a v jiných podobných nedostatcích obráží Lukretiova kniha pozdní období řecké a vůbec antické filosofie, která už ztratila zájem o přírodovědecké poznání a soustřeďovala se na morální potřeby člověka.

Lukretius chce Epikúrovou fyzikou zachraňovat člověka z jeho mravní bídy. Ta podle jeho přesvědčení pochází ze strachu před smrtí a posmrtnými tresty. V jeho soustavě není místa pro nic než pro atomy a prázdno, veškeré přírodní, psychické i společenské dění vzniká jen pohybem těchto prvotních tělísek, jejich shlukováním, rozpojováním, srážením, postrkáváním. Z nich se skládá i lidská duše a jejich rozptýlením hyne. Proto se nás smrt vůbec netýká.Lukretius se snaží zajistit člověku pokoj duše, jeho zanícení pro mravní dobro druhých nemá v římské literatuře předkřesťanské epochy obdoby.

jeste pokracuju

Dílo De rerum natura má ráz didaktického eposu a je složeno daktylským hexametrem. Je pramenem pro poznání důležité kapitoly starořecké filosofie a také skutečnou básní.

Z odkazu řeckého filosofa Epikúra(341-271/270) se kromě zlomků zachovalo jen několik dopisů přátelům. O jeho fysice víme nejvíce právě z Lukretia. Epikúros ve svém učení odmítl pojem středu a tím také i přitažlivost a tezi Pythagorovců o oběhu Země kolem ústředního ohně.

Titus Lukretius Carus

se narodil někdy mezi léty 98-95 př.n.l.Je to jeden z největších básníků starověkého Říma, významný materialistický a ateistický filosof starověku a autor prvního latinského filosofického eposu De rerum natura. Zemřel podle kroniky Hieronymovy r. 55 př.n.l.Svůj život prý ukončil sám v záchvatu šílenství. O jeho životě víme bezpečně jen to, co lze vyčíst z jeho díla: že byl vroucně oddán svému příteli Gaiu Memmiovi, kterému epos věnoval;že byl nadšen pro Epikúrovu filosofii a že zemřel předčasně, neboť báseň sice obsahuje vše, co v ní být mělo(atomistickou fyziku), ale mnohé partie nemají definitivní podobu a pořadí jednotlivých odstavců, jak se čtou ve středověkých opisech ze století 9. a 10. je sporné.