1469 – Korvín se nechal zvolit českým králem, Jiřímu zůstala moc pouze v kališnických oblastech. Jiří uzavřel smlouvu s polským králem Kazimírem (po Jiřího smrti měl korunu získat příslušník jagellonské dynastie).
1471 – zemřel Jiří z Poděbrad, králem zvolen polský katolický princ Vladislav Jagellonský
- dvojvládí (většina katolíků uznávala za panovníka Matyáše Korvína).

1462

– papež Pius II. prohlásil kompaktáta za zrušené.
Jiří přišel s návrhem mezinárodní mírové organizace (orgány: kongres a soudní dvůr), na svou dobu unikátním, ale nesetkal se v Evropě s pozitivním ohlasem.
Katolíci v Čechách se vzbouřili proti Jiřímu, papež jej uvrhl do klatby. Povstání Zelenohorské jednoty (1467) Jiří potlačil, v boji s uherským králem Matyášem Korvínem měl střídavé úspěchy (porazil Matyáše u Vilémova 1469).

1453

– Ladislav Pohrobek (13 let) se ujímá vlády, ale již v roce 1457 umírá na leukémii.
Husité navrhli na trůn kandidáta kališnického vyznání, Jiřího z Poděbrad. Ten byl také 1458 zvolen českým králem (první skutečná volba českého krále – do té doby se šlechtici nemohli dostat na trůn). Volba měla doma kladný ohlas, v zahraničí však na Jiřího nahlíželi jako na husitského kacíře a povýšence.
Jiří svým diplomatickým uměním dosáhl svého uznání na celém území státu. Řídil se podle kompaktát, byl to poměrně tolerantní vládce.

1436-1437 vládne Zikmund Lucemburský, nechá popravit odbojného Jana Roháče z Dubé, 1437 umírá.
1437-1439 vládne Zikmundův zeť Albrecht Habsburský
1439-1452 nastalo bezvládí, Albrecht zemřel, následník trůnu Ladislav zvaný Pohrobek se jako nezletilý nemohl ujmout trůnu. Zemi spravují krajské spolky zvané landfrýdy. 1452 je zemským správcem zvolen Jiří z Poděbrad.

Trvale rostl počet osob pracujících v průmyslu. Přechod od manufakturní ke strojové velkovýrobě signalizoval počátek průmyslové revoluce, jenž v českých zemích bývá datován rokem 1800 a je spjat s nejrozšířenějším odvětvím, kterým bylo textilnictví. Strojní spřádání se prosadilo samo ještě v době, kdy byly přádelny bavlny odkázány na vodní a nikoli na parní pohon. K tomu přistoupilo i strojní potiskování bavlněných látek. Bavlnictví se uchytilo v severních a severovýchodních Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku. Později se zavedla i strojní výroba, avšak manufaktura přetrvávala- tradice. Produkce vlněných látek- Liberecko a Brněnsko. První moderně vybavený pivovar vznikl 1842 v Plzni. První vysoká pec na koks byla postavena roku1836 ve Vítkovicích. Roku 1832 spojila České Budějovice s Lincem první koněspřežná železnice na evropském kontinentě. Nejstarší železniční trať pro parní lokomotivu spojila v r. 1836 Vídeň s železárnami a uhelnými doly na severní Moravě a se solnými doly v Haliči. Do Brna dorazil vlak roku 1839 a do Prahy 1845. V té době už byla také dobudována silniční síť v českých zemích, stejně jako nejdůležitější telegrafní linky.
Nejstarší strojírny v českých zemích byly nevelkými dílnami na výrobu a údržbu strojů poblíž textilních továren a železničních stanic. Nejdůležitějším odvětvím se stala výroby parních strojů. Vynálezem ruchadla se postarali bratři Veverkové o mimořádné zkvalitnění orby. Aktivní roli ve výrobě přebírají průmysloví podnikatelé za obchodní podnikatele. Největší průmyslník té doby u nás byl J. Leibig, který roku 1826 koupil a zvelebil textilní továrnu v Liberci a pak ve Svárově. V železničním podnikání vynikli bratři Kleinové, v lodní dopravě firma Lanna, zatímco emancipovaný židovský živel se prosadil v bankovnictví (Lämmel, Pečkovi).

Průmyslová revoluce,

změny v ekonomice a organizaci výroby a jejich vliv na vývoj společnosti v 19. a ve 20. století
Michaela Munková
chybí
Průmyslová revoluce v habsburské monarchii
Mezi léty 1815- 1850 vzrostl počet obyvatelstva českých zemí ze 4,8 na 6,8 milionu. Zvýšená poptávka po potravinách a surovinách byla hlavní příčinou počátku intenzivnější zemědělské výroby, jejímž průvodním jevem bylo postupné rušení pastvin, zavádění stájového chovu dobytka a nahrazování trojpolního systému střídavým hospodařením, které souviselo se stále rozšířenějším pěstování brambor a jetelovin. v důsledku finančního úpadku z roku 1811 došlo ke značným majetkovým přesunům a mezi nejbohatší vrstvy pronikli vojenští dodavatelé.

Druhý zásadní přelom v Alžbětině životě znamenala tragická smrt syna Rudolfa v zimně roku 1889. Z tohoto šoku se již nevzpamatovala. Po jeho smrti ztratila všechnu životní sílu. Z hrdé, krásné ženy se stala černě oděná paní která svými rozmary trápila své okolí. Poslední léta života strávila v milovaném Řecku, kde bloudila ve stopách bájného hrdiny Achilla a na ostrově Korfu nechala zbudovat nákladný zámek Achilleion.
V depresích způsobovaných střídavě fyzickým vyčerpáním těla při dlouhých túrách a nesmyslným hladověním myslela už jen na smrt. Z tohoto zvláštního stavu mezi životem a smrtí ji v podstatě vysvobodil italský anarchista Luigi Lucheni, který vlastně z nedostatku lepší příležitosti probodl pilníkem císařovnu, když spěchala do ženevského přístavu a nevnímala okolí. Takto vlastně náhodou skončil už tak zvláštní život císařovny Sissi.

Alžbětu nudil dvorský život.

Utíkala před ním a někdy i sama před sebou do Uher, na Riviéru či na daleké ostrovy v oceánu. Zdržovala se jen tam, kde se cítila svobodně. Její cesty trvaly měsíce a předem je s nikým nekonzultovala. Milovala rychlé koně a odvážné muže typu hraběte Gyuly Andrássyho, který byl prvním ministerským předsedou v Uhrách. Později, když nemohla ze zdravotních důvodů jezdit na koni, tajně veršovala ve stylu poezie Heinricha Heina. Když neveršovala, starala se především sama o sebe. Od dvaadvaceti let držela přísné odtučňovací kúry, které jí zachovávaly žokejskou váhu do 50 kg. Koupala se v mléce; žloutkování a následné mytí a rozčesávání dlouhých vlasů bylo služebnictvem nenáviděno. Jestliže v šedesátých a sedmdesátých letech platila za nejkrásnější panovnici Evropy, pak v osmdesátých letech se z ní stala vyzáblá podivná žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv.

Alžběta nejdříve prosila Josefa aby s touto situací něco udělal, ale Josef matku do patřičných mezí nevykázal. Alžběta posléze unikala do svého nitra skrze skutečné nebo i simulované nemoci a od poloviny šedesátých let přešla k tvrdému prosazování své vůle i na úkor svých dětí. V roce 1865 skončil tento boj neformálně vítězstvím Alžběty a všeobecným ústupem Františka Josefa před svojí ženou.
Do té doby přivedla Alžběta na svět tři děti v pořadí Žofie, narozena v roce 1855, Gisela, narozena 1856 a Rudolf, narozen 1858. Žofie v dětském věku zemřela. Dne 27. srpna 1865 předala Alžběta císaři protest proti drsné vojenské výchově malého Rudolfa. Nekompromisní požadavky František přijal.
Do politiky zasáhla Alžběta výrazně jen jednou a stálo jí to skutečně za to. Nikdy se netajila obdivem uherské šlechtě. Byla stejně nezkrotná jako ona. V roce 1867 významně přispěla k přesvědčení císaře, aby rozdělil říši. Odměnila se mu za to čtvrtým dítětem, které porodila v dubnu 1868 na Budínském hradě. "Uherské dítě" Marie Valerie, vychovávané v uherském jazyce, se stalo nejoblíbenějším potomkem podstatě rozvedených rodičů.

František Josef jako jeden z mála Habsburků si ji vybral skutečně sám. A tím okamžikem začala veřejnosti skrytá tragédie manželství, které se do dnešního dne stalo podkladem pro stovky románů. V Hofburgu a blízkém Laxenburgu vypukl zničující psychologický a posléze i mocenský boj mezi císařem, mladou císařovnou a tetičkou - císařovou matkou. Tento boj neměl vítěze, ale jen šťastně unikající. Matka Františka Josefa Žofie se projevila jako tvrdá domácí vládkyně. Nechápající Alžbětu urážely způsoby tety, které musela vykat, a vůbec nechtěla vzít na vědomí, že k tomu měla Žofie jisté oprávnění, neboť v nebezpečných revolučních dobách byla právě ona "jediným mužem" v Hofburgu, který zachoval chladnou hlavu. Nyní když nebezpečí opadlo, ve své roli pokračovala. Alžběta se stala na vídeňském dvoře stala oním pověstným ptáčkem ve zlaté kleci, v níž neměla ani právo vybrat jména svým dětem, natož právo na jejich výchovu. Jediným soukromím, kam Žofiina moc nezasahovala, byla pouze císařská ložnice, kde vídala ve sporu s matkou naprosto nerozhodného císaře.

Alžběta Bavorská

Na počátku padesátých let se zdálo, že se vše vrací jakoby k starým dobrým časům Františka I. Po vyřešení nejakutnějších vnitropolitických problémů vzniklých v letech 1841-49 přišel opět čas rodinných záležitostí. Mladý císař - tak rozhodla jeho matka arcivévodkyně Žofie si měl vybrat nevěstu.
V případě Josefa I. se hledalo v nejbližším urozeném okolí. Bavorští Wittelsbachové se měli po dvaadvacáté stát manželskými partnery vídeňských Habsburků. Matka Františka Josefa hledala především v rodině své sestry Ludviky a jejího manžela. V úvahu přicházela devatenáctiletá Helena zvaná Nené. Leč chladné matčiny úvahy měli být významně pozměňovány samým Františkem Josefem. Sestry nastrojili v létě 1853 neformální setkání obou rodin v letním sídle Habsburků v Bad Ischlu. Zde se poprvé setkal František Josef s mladší sestrou Heleny, šestnáctiletou Alžbětou zvanou Sissi. I přes protesty Františkovy matky se do Sissi zamiloval a o rok později v dubnu 1854 se konala svatba a Sissi se stala císařovnou.

Who was Toyotomi Hideyoshi?

A battle for succession to the title of
shogun among Japan’s warlords in the
Muromachi period (1338-1573) threw
the nation into an era of civil strife
from the middle of the fifteenth century.
Powerful feudal lords battled with
one another to gain control of the
country.
It was during this war-torn period
that Toyotomi Hideyoshi (1537-98)
made a name for himself. Born the son
of a poor foot soldier, Hideyoshi made a
living as a peddler. But gradually seizing
opportunities as they came, he rose
through the ranks and came to serve
under the warlord Oda Nobunaga
(1534-82), who had nearly succeeded
in unifying the nation after toppling the
Muromachi government in Kyoto.
Fighting in battle after battle
around the country, Hideyoshi
emerged as one of Nobunaga’s leading
generals. After Nobunaga’s death,
Hideyoshi took charge of his forces,
and in 1591, Hideyoshi achieved the
goal of national unity.
Hideyoshi is well known for his two
reckless attempts to invade Korea
during his rule, but he also achieved
much on the domestic front. For example,
he conducted surveys of farmland
to better ascertain how much rice
should be collected in taxes and pro-
A sixteenth-century portrait of
Toyotomi Hideyoshi.

Who was Prince Shotoku?

Prince Shotoku (574-622), a member of
the imperial clan, exercised political
leadership from the end of the sixth
century to the beginning of the seventh
century. After Empress Suiko ascended
to the throne in 593 as Japan’s first
female monarch, Shotoku took over the
reins of political power as her regent.
He created Japan’s first constitution,
known as the Seventeen-Article
Constitution, which established rules
for officials engaged in political affairs.
For example, it stipulated that officials
serving in the imperial court must obey
the orders of the reigning monarch and
that there must be fair trials.
Prince Shotoku also devoted his
efforts to the spread of Buddhism in
Japan, building many temples and
dispatching envoys to China.

- otázky směřující k tomu, kdo poznává, kdo je člověkem, jaké je jeho postavení ve světě, jaké jsou jeho cíle, to vše řeší FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE (nauka o člověku).
- otázkami týkajícími se lidského umění žít se zabývá filosofie PRAKTICKÁ. Její součástí je zejména ETIKA (teorie lidské mravnosti, nauka o lidském chování z hlediska dobra a zla) a POIETIKA - nauka o lidské tvořivosti, do niž patří například estetika (nauka o tvořivém lidském vztahu ke světu z hlediska krásy a ošklivosti) a filosofie techniky.