Baroko v evropských zemích

a) Věda
- rozvoj přírodních věd
- formulace gravitačních zákonů a zabývá se povahou světa – Isaac Newton
- rozvoj výzkumu elektrostatických jevů
- biologické bádání – C. Linného vedou k přehledné a systematické klasifikaci zvířat a rostlin
- o vzdělanost pečuje církev

b) Architektura
- změnil se podstatně vzhled budov
- složitý prostor, silně zprohýbané stěny a pronikání hmot x renesanční jednoduchosti, vyváženosti a klidu hmot
- prostornost
- monumentalita; členění fasády
- klenba byla zpravidla zdobena freskami
- vnitřní výzdoba barokních staveb, obzvláště chrámu, bývala bohatá a nákladná
- vše se vlní, vše působí dojmem pohybu, vzepětí
- světské stavby bývaly otevřeny do zahrad a architektonicky s nimi propojeny
- slavní představitelé: Italové – G. Lorenzo Bernini, Francesco Borromini, Guarino Guarini.
c) Malířství a Sochařství
- zesiluje kontrast paprsků a stínu
- zachycené postavy jsou v dynamicky působících polohách, jejich tváře jeví vnitřní napětí a patetické gesto umocňující dojem
- těla postav se vzpínají, napínají a brání neznámé síle bortícího se světa
- nejvýznamnější osobnosti uměleckého světa:
• Rembrandt van Rijn (1606 – 1669)
- užívá šerosvitu v portrétech (Diana, Noční hlídka, Návrat marnotratného syna, ...)
- zachycuje náměty biblické (Sv. Matouš s andělem)
- náměty antické (Aristotelés přemýšlí nad Homérovou bytostí)
- náměty současné (Vlastní rodina, Představenstvo soukenického cechu)

Návaznost baroka na renesanci

- projevuje se v rozvoji teorie poznání (experiment, zobecňování)
- autorita církve je postupně oslabována racionalismem a osvícenství, které též zdůrazňuje převahu rozumu nad vírou
- uznává se moc panovníka jako bohem daná, ale zároveň se uznává právo národa postavit se špatnému vladaři a sesadit jej
V Architektuře:
- kostely, chrámy, měšťanské domy
- křivky, vlnění, oblouky, kopule (místo pravoúhlých tvarů)
- mohutnost, velkolepost staveb, vynikající akustika
- vnitřní výzdoba – obrazy v zlacených rámech, mramor, přemíra ozdob, sochy, morové sloupy na náměstích
V Sochařství:
- sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta
V Malířství:
- šerosvit (kontrast světla a stínu)
V Hudbě:
- varhanní hra, fuga, opera
V Literatuře:
- aktualizace typických středověkých žánrů: legenda, duchovní píseň, epos, traktát, reflexivní lyrika, využití obraznosti, alegorie symbolů.

BAROKO

Umělecký směr
2 formy:
- baroko klasicizující
- baroko dynamizující
Baroko je spojováno s Itálií šestnáctého století a prvotně označuje sloh, který se liší výrazně od renesance bohatostí a oblostí tvarů
V 17. a 18. století proniká do evropského prostředí v plné míře, svého vrcholu pak dosahuje v letech 1680 až 1740.
Barokem proniká naturalistická konkrétnost, vědomí lidské slabosti a bezmocnosti v pomíjejícím světě.
Momenty záporné jsou nadsazovány a člověku je jedinou oporou víra.
Zvyšuje se úloha mysticismu a duchovnosti pro lidský život i výrazný rozpor mezi hmotu a duchem, který završuje období renesance
Typický útvar Baroka:
- elipsa, všechno rozpohybované šíří neklid
- používá se zlacení, použití - umělých mramorů, jasné a tlumené barvy
- víra v Boha se stává pro mnohé jistotou
- v církevních stavbách se využívá světlo
- bohatá fresková výzdoba
- zároveň je zdůrazňován rozum
- bohatost chrámu = církev chtěla povzbudit chudé lidi
- působí na city člověka (baroko působí hlavně na city)
- citovost se objevuje v obrazech
- výraz postav – radost, smutek, žal, utrpení a vypjatá emoce
- obrazy působí dramatickým dojmem
Další znaky Baroka:
- nedůvěra v rozum, absolutizace víry
- odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
- mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
- naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti)
- monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
- zásada kontrastu – dramatičnost (krutý ďábel x milostivý Bůh, zlo x dobro, chudoba člověka x nádhera chrámu, hrůzy válek x nadpozemský ráj)
- člověk se odvrací od přírody a zaměřuje se na vlastní duši
- pocity člověka otřeseného 30-ti letou válkou => ztráta výry v rozum
- barokní umění: mysticismus, dramatické napětí, expresivita výrazu (smích, pláč),využití světla (šerosvit - malířství, u6ito k mystifikaci), naturalistická konkrétnost (vytrácí se lidskost)
- umění je nádherné, mělo vsugerovat víru v posmrtný život, neschopnost člověka ovlivňovat dění
Periodizace BAROKA:
a) Rané baroko
V Itálii v 16. století, zbylé oblasti Evropy s výjimkou Ruska a severským zemí v 17. století
Je převážně klasicizující (nebylo moc zdobné, používají se rovné linie z předchozího směru)
b) Vrcholné baroko
Konec 17. století až závěr 1. poloviny 18. století (cca 1680 – 1740)
Je dynamizující (rozpohybované, zdobené)
Památky: interiér chrámu sv. Víta na Pražském hradě, Diezenhofer – stavitelé v Praze, ale i mimo ni
Obracení k bohu – Jan Santini Aichl (stavěl hodně pro Čechách, hlavně církevní stavby)
c) Rokoko (pozdní baroko)
R. 1745 – 70. a 80. léta 18. století
Zjemnělá forma baroka – jemnější tvary (sošky)
Zajímavé oblečení (bohaté pudrované účesy – nejdříve černý pudr později bílý, nosili se šněrovačky, hluboce dekoltované živůtky)