Hrdinské legendy starého ŘímaHrdinské legendy starého Říma

Ve starověkém Římě bylo málo skutečných mýtů (pokud samozřejmě nepočítáme báji o
Romulovi). Většinou jde o hrdinské eposy a i těch je pomále…


Tři bratři Horatiové


Řím se opět jednou ocitl ve válečném stavu. Tentokrát se bojovali proti Albě
Lonze, které vládl král Tullus Hostilius. Nakonec bylo dohodnutu, že se bude
konat souboj třech proti třem. Za Albu Longu byli vybráni tři bratři Curiatiovi
a za Řím tři bratři Horatiové.
Začal souboj. Dva Římané však byli zabiti, zatímco Curiatiové byli pouze
poraněni. Vrhli se na zbylého Horatia, který se dal na útěk. Útěk to však byl
jen předstíraný. Nejrychlejší byl samozřejmě ten nejméně zraněný Curiatius, a
když Horatia dohonil, tak ho Horatius zabil. Totéž udělal i s tím druhým a s
třetím měl nejjednodušší práci, protože byl zraněn nejvíce a nejvážněji.
Příběh má však ještě jednu dohru. Vítězný Horatius měl sestru, která byla
zasnoubena s jedním z Curiatů, a když ho její bratr zabil, začal plakat a
naříkat. Horatia, kterému šlo v boji o život, to však rozzuřilo a probodl ji
mečem se zvoláním, že žádná Římanka nesmí plakat nad nepřítelem.
Vražda je však trestný čin, a proto byl odsouzen k trestu smrti oběšením.
Horatius se ale odvolal k lidu. Jeho otec měl dojemný proslov a řekl dokonce, že
jeho dcera byla zabita právem.
Lidové shromáždění nakonec Horatia osvobodilo s tím, že ho má jeho otec očistit
obětmi bohů na útraty obce.

O Tibetu

Vím však, že je přesto nezbytné členit mystiku na tři hlavní
větve, jež se z hlediska světového názoru nekryjí. Například křesťanství má svou nejvyšší metu kdesi u Boha Stvořitele; ten nemůže
symbolizovat nic jiného než jistým způsobem omezeného vládce
nad bezmeznem a nad jeho tvůrčími detaily. Naproti tomu cejlonský buddhismus klade do popředí duchovně egocentrický zájem.
Stoupenci této buddhistické větve se na základě vlastního pochopení Buddhova učení zříkají - nebo mají zříkat - světa a starají
se o vlastní vykoupení. Z jeho výšek - snad - nechají zazářit
svému soucitu se všemi bytostmi, jež jsou v našem světě i ve světech
neviditelných. Třetí větev, kterou známe pod jménem severní buddhismus, poskytuje místo sansáru i nirváně a tím vytváří světový
názor, který nachází udici nejvyššího Uskutečnění v každé životní
okolnosti. Udici, jíž je možno se chytit jak způsobem života, tak
i určitými psychologickými postupy, jejichž nesčetné variace může
znát pouze nanejvýš zkušený mistr této formy jógy nebo mystiky.
Nemohu se zde vyhnout tomu, abych promluvil o sobě v souvislosti s tibetskou mystikou, již uznávám jako nauku nejdokonaleji
vysvětlující veškeré problémy na cestě k duchovnímu zdokonalení.


Objevil jsem ji ve výsledcích svých mystických snah a nikoli jako
vstupní bránu do jógy. Když jsem ve shodě s osudovými tlaky podstoupil všechny formy kázně, jež požadovala jóga, byl jsem názorově
příliš dítětem, než abych mohl vědět, že se jednou stanu smýšlením
buď křesťanem, nebo buddhistou jižní nebo severní školy. Ostatně
příručka, jíž jsem použil, světový názor neobsahovala a když obsahovala, chybělo mi pro něj pochopení.
Čtenář snad uhodne, že spis, podle kterého jsem se v mystické
praxi řídil, obsahoval pouze strohé poučky o praxi. Chopil jsem
se jich tak, jak jsem jim porozuměl. A osmnáctiměsíční vichřice
touhy se žhavým praktickým uskutečňováním předložených úkolů
stačila k tomu, abych o svém názoru, který takto vznikl, musel uvažovat. . .
Když jsem tedy vstoupil na mystickou cestu, měl jsem se stát
jogínem. Přesto, že jsem postupoval podle pouček jógy, dospěl jsem
k názorům, které se od názorů jogínů odchylovaly. Místo kouzelných sil nebo vytržení k Bohu jsem uviděl vše, život i vesmír, jako
souhrn sil a napětí, jež se v bytostech odrážely v dokonalém souladu
s povahou mravních hodnot, jež ony bytosti vyjadřovaly myšlením,
cítěním i konáním. Vše se mi jevilo jako grandiózní mechanická soustava napětí, za níž jako anděl strážný stála mravní kvalita tvorů,
která jim to vše překládala do pocitových kategorií.
Tato skutečnost se mi ve své spravedlnosti zdála hroznější než
sám Bůh Stvořitel, kterého přece bylo ještě možno uplatit ne-li
přímo církevní legitimací, tedy alespoň zkroušeností trpící bytosti.

čarování

Therefore, in making of my book I beseech the Lord God, whose grace is absolute, that he may open the minds of men of good will, to whom if ingenious there will be little difficulty, only they must abstain from the dreaming phantasies and the subtleties of Sophists and always remain in this way of nature which is demonstrated by my speculations.
Farewell in Jesus Christ always and be mindful of the poor, when you obtain this inexhaustible treasure.
Pray to God, who will teach you more.