DĚLENÍ FILOSOFIE

- filosofie má několik disciplín. Dělení filosofie se vyvíjelo v závislosti na tom, jak se měnilo zaměření fil. otázek. Na počátku byla součástí fil. i matematika, fyzika (ty se od fil. oddělily již ve starověku), psychologie a sociologie (osamostatnily se až koncem 19.století) a další.
- filosofické tázání jde třemi hlavními směry: Tážeme se na to, co kolem nás existuje, jakou má svět povahu, co to znamená „být“. To vše řeší hlavní fil. disciplína zvaná ONTOLOGIE (nauka o bytí). Každá jednotlivá věc, vlastnost anebo činnost má totiž nějaký vztah k existenci - říkáme, že je jsoucnem, něčím, co existuje, co jest. Je rozdíl mezi tím, jak jest skála, jak jest člověk a jak jest myšlenka. Některá jsoucna jsou závislá na existenci jiného jsoucna (odvozují se od jsoucen základnějších). Všechna jsoucna mají společné to, že jsou.
- místo termínu ONTOLOGIE se tradičně používá termín METAFYZIKA. Metafyzika zkoumá to, co je „za fyzikou“ (za smysly postižitelnými jsoucny) a co tuto fyziku (přírodu) umožňuje.

POČÁTKY FILOSOFIE

- začala se rozvíjet tehdy, když lidé začali zpochybňovat a prověřovat všeobecně přijímané, samozřejmé pravdy. Nejstarší soustavou pravd je mýtus.
- rozdíl, a pak i rozpor mezi mýtem a samostatným zkoumáním dosáhl nejvyššího stupně ve starém Řecku. Člověku začalo jít o nalezení základního principu, který zapříčiňuje všemožné věci okolo - hledá „pravou skutečnost“. Filozofickou pravdou se pak stává odkrytost toho, co bylo původně našemu poznání zakryto.
- nejvíce se rozvíjela v řecké, později římské a římsko-křesťanské oblasti. Můžeme proto tvrdit, že je filosofie spíše západní záležitostí, pokud ji chápeme v její vyhraněně řecké podobě.
- pokud však filosofii chápeme jako úsilí o pravé pochopení světa a lidského postavení v něm, pak orientalní moudrost do filosofie patří.

PŮVOD SLOVA FILOSOFIE

- slovo filosofie pochází z řečtiny. Poprvé je prý použil již Pýthagorás, avšak vlastní význam dal tomuto slovu až Sókratés. Slovo filosofie se skládá ze dvou slov: „filein“ znamená „milovat“ a „sofia“ označuje „moudrost“. Řečtí myslitelé se tím tak chtěli odlišit od staršího a tradičního pojetí moudrosti, jejímiž představiteli byli mudrci - ti vědoucí (SOFOI).
- v době mudrců se věřilo, že plnost pravdy může být sdělena v mýtu. Filosofové však rozpoznali, že pravda se nám dává vždy jen z části, že odkrytím jedné věci se nám druhá věc zakrývá, že tedy bude vždy něco „za obzorem“ našeho poznání.