1812

Napoleon vybudoval armádu a vtrhl do Ruska, velice rychle postupoval, dostal se až do Moskvy. Začala partizánská válka. Moskva byla vylidněna a zapálena. Hlad a zima přinutily Francouze k návratu. Při přechodu řeky Bereziny (tzv. řeka smrti) utrpěl Napoleon porážku, ze které se již nevzpamatoval.
Ozvalo se vlastenecké národní hnutí. Koalice Rakouska, Ruska, Pruska a Švédska porazila Napoleona v říjnu 1813 v bitvě u Lipska = bitva národů.
Rozhodnutím spojenců byla ve Francii obnovena vláda Bourbonů – nastoupil Ludvík XVIII., který v květnu 1814 podepsal mírovou smlouvu, která skončila 20 let trvající válku Francie s Evropou. Potvrdil nové revoluční rozdělení majetku i Napoleonův občanský zákoník. Vydal ústavní chartu, která ustanovovala dvoukomorové shromáždění volené omezeným volebním právem velkých pozemkových vlastníků.
Napoleon byl nucen odejít do vyhnanství na ostrov Elba, odtud utekl a podařilo se mu ve Francii obnovit vládu na 100 dní. Nakonec byl 1815 poražen v bitvě u Waterloo. Byl poslán do vyhnanství na ostrov Svatá Helena, kde r. 1821 zemřel.

Francouzská revoluce a napoleonské války

Situace před revolucí:
Západoevropská společnost mezi počátkem 16. a koncem 18. st. prožila velké změny. Reformace otřásla jednotou křesťanství. Osvícenství staví rozum oproti víře. Osvícenci se nezajímají jen o duchovno, ale zabývají se také společností, lidskými právy – heslo „volnost, rovnost, bratrství“ se stalo heslem revoluce. Francie byla více než 100 let nejmocnější evropskou zemí.
Ve Francii vládl Ludvík XVI. (1774 – 1792)
Příčiny revoluce:
Hospodářská i společenská krize.
Absolutistická monarchie.
Finanční krize: Nákladný život královského dvora. Vyčerpání z pomoci Američanům ve válce za nezávislost a ze sedmileté války. Dluhy.
Francouzská společnost byla rozdělena do 3 stavů:
2 privilegované: duchovenstvo a šlechta – pouze 3% obyvatel, ale vlastnily největší bohatství a měly všechnu politickou moc. Neplatily daně.
Třetí stav představoval 97% obyvatel. V čele stála střední třída, buržoazie, tj. obchodníci, podnikatelé, majitelé manufaktur a inteligence (lékaři, právníci, učitelé). Mnozí z nich byli bohatí a vzdělaní. Dále sem patřili dělníci a městští řemeslníci. Nejchudší byli rolníci – většinou poddaní nebo nevolníci. Třetí stav platil daně.
Většina obyvatel na venkově. Převážně cechovní výroba. Obchod bržděn vnitřními cly.
Ludvík XVI. byl proti reformám. Jeho žena Marie Antoinetta byla neoblíbená.
Chudé žně v letech 1787 a 1788.
Lidové bouře a stávky.