O Tibetu

Vím však, že je přesto nezbytné členit mystiku na tři hlavní
větve, jež se z hlediska světového názoru nekryjí. Například křesťanství má svou nejvyšší metu kdesi u Boha Stvořitele; ten nemůže
symbolizovat nic jiného než jistým způsobem omezeného vládce
nad bezmeznem a nad jeho tvůrčími detaily. Naproti tomu cejlonský buddhismus klade do popředí duchovně egocentrický zájem.
Stoupenci této buddhistické větve se na základě vlastního pochopení Buddhova učení zříkají - nebo mají zříkat - světa a starají
se o vlastní vykoupení. Z jeho výšek - snad - nechají zazářit
svému soucitu se všemi bytostmi, jež jsou v našem světě i ve světech
neviditelných. Třetí větev, kterou známe pod jménem severní buddhismus, poskytuje místo sansáru i nirváně a tím vytváří světový
názor, který nachází udici nejvyššího Uskutečnění v každé životní
okolnosti. Udici, jíž je možno se chytit jak způsobem života, tak
i určitými psychologickými postupy, jejichž nesčetné variace může
znát pouze nanejvýš zkušený mistr této formy jógy nebo mystiky.
Nemohu se zde vyhnout tomu, abych promluvil o sobě v souvislosti s tibetskou mystikou, již uznávám jako nauku nejdokonaleji
vysvětlující veškeré problémy na cestě k duchovnímu zdokonalení.


Objevil jsem ji ve výsledcích svých mystických snah a nikoli jako
vstupní bránu do jógy. Když jsem ve shodě s osudovými tlaky podstoupil všechny formy kázně, jež požadovala jóga, byl jsem názorově
příliš dítětem, než abych mohl vědět, že se jednou stanu smýšlením
buď křesťanem, nebo buddhistou jižní nebo severní školy. Ostatně
příručka, jíž jsem použil, světový názor neobsahovala a když obsahovala, chybělo mi pro něj pochopení.
Čtenář snad uhodne, že spis, podle kterého jsem se v mystické
praxi řídil, obsahoval pouze strohé poučky o praxi. Chopil jsem
se jich tak, jak jsem jim porozuměl. A osmnáctiměsíční vichřice
touhy se žhavým praktickým uskutečňováním předložených úkolů
stačila k tomu, abych o svém názoru, který takto vznikl, musel uvažovat. . .
Když jsem tedy vstoupil na mystickou cestu, měl jsem se stát
jogínem. Přesto, že jsem postupoval podle pouček jógy, dospěl jsem
k názorům, které se od názorů jogínů odchylovaly. Místo kouzelných sil nebo vytržení k Bohu jsem uviděl vše, život i vesmír, jako
souhrn sil a napětí, jež se v bytostech odrážely v dokonalém souladu
s povahou mravních hodnot, jež ony bytosti vyjadřovaly myšlením,
cítěním i konáním. Vše se mi jevilo jako grandiózní mechanická soustava napětí, za níž jako anděl strážný stála mravní kvalita tvorů,
která jim to vše překládala do pocitových kategorií.
Tato skutečnost se mi ve své spravedlnosti zdála hroznější než
sám Bůh Stvořitel, kterého přece bylo ještě možno uplatit ne-li
přímo církevní legitimací, tedy alespoň zkroušeností trpící bytosti.

Lidová tvorba

Patří sem zejména:
a) Pohádky
- nadpřirozené jevy jsou zde chápány jako normální a texty obsahují i mravoučné ponaučení – např. potrestání záporné postavy peklem nebo vítězství svérázného Honzy nad lidmi zdánlivě chytřejšími
- mohou vycházet z biblických motivů, bajek nebo současnosti a vítězství dobra je jejich logickým důsledkem
b) Pověsti
- mohou zachycoval jednoduché příběhy z minulosti – pověst o Bruncvíkovi atd.
- zachycují příběhy z doby nedávné či současné
c) Písně
- jsou psány zpravidla formou lyrickoepické básně
- mají pravidelnou sloku, rytmus i rým a opakující se refrém
- v epické formě vznikají působivé balady – např. Utonulá, Osiřelo dítě anebo Sestra travička
- lyrické písně mohou být duchovní, vojenské, sociální, taneční i milostné a zbojnické – např. Sluníčko za hory zachází, Počkejte, vy páni, šak vás pánbu skloní, Co to máš děvečko anebo Pod našimi okny
d) Proroctví
- jsou blízká pověstem
e) Lidová dramata
- vychází z náboženských velikonočních a vánočních her, jsou to v podstatě lidové hry se zpěvy – např. hanácké opery, které se provozují mezi lidem i na zámcích
- k lidovým dramatům se řadí i loutkoherecká představení, často s námětem nepůvodních
- Představitel loutkářem byl Matěj Kopecký – vycházel z barokní tradice

Pololidová tvorba

Patří sem především:
- kramářské písně
- písmácké kroniky
- knížky lidového čtení
- interludia (mezihry)
a) Kramářské písně
- věnují se aktuálním společenským událostem – zločin, válka, zázraky a zprávy o poutních místech, často jsou doplněny i názornými obrázky
b) Písmácké kroniky
- jsou mezistupněm mezi písemnictvím a ústní slovesností
- Představitelé:
Jiří Volný
- šafář a ovčák
František Jan Vavák (1741 – 1816)
- zaznamenal nejen lidové písně, ale i selskou rebelii r. 1775
c) Knížky lidového čtení
- přinášejí vzdělání i zábavu v podobě jednoduchého převyprávění klasické literatury – např. příběhy o víle Meluzíně či Faustovi
d) Interludia (mezihry)
- vkládají se do delších, převážně náboženských her, a mají jednoduchou zápletku nebo zdroj komiky
- častými postavami jsou nevzdělaný venkovan, neschopný lékař, tématy ženitba, opilství, většinou jsou hrávány o venkovských svátcích žáky a zachycují svízelné postavení rolníků
- Představitel:
Václav František Kocmánek
- kantor
- autor 7 interludií
- psal o bídách třicetileté války

O Tibetu

Hold
Nejsvětějšímu Světlu
jehož dotykem jsem se probudil ze smrtné noci

Motto:
Houf baulů náhle vchází do domu,
zpívají jméno Páně a tančí radostí,
potom odcházejí stejně rychle, jak přišli,
a lidé vůbec nevědí, kdo to byl. . .
Rámakršna
PŘEDMLUVA
Čtenář, jenž bude číst tuto knihu, položí si snad otázku, proč
jsem se rozhodl psát o tibetské mystice, která patrně je našemu
myšlení velmi vzdálená, neboť ať chceme, nebo nechceme, myslíme křesťansky. Zdá se však, že vysoké nauky, ať mravní, nebo
mystické, nemají národní nebo kontinentální charakter, ale jsou
světové. Ani tomu jinak být nemůže; jsou formulovány objektivním
hodnocenímzkušeností na podkladě vhledu, jehož povaha může být
jenom univerzální.

čarování

Therefore, in making of my book I beseech the Lord God, whose grace is absolute, that he may open the minds of men of good will, to whom if ingenious there will be little difficulty, only they must abstain from the dreaming phantasies and the subtleties of Sophists and always remain in this way of nature which is demonstrated by my speculations.
Farewell in Jesus Christ always and be mindful of the poor, when you obtain this inexhaustible treasure.
Pray to God, who will teach you more.

čarování

Which when I perceived this, I was unwilling to be troublesome. I bid him farewell giving him many great thanks, and seeing him home to his residence. The old man was so reverend and so very wise, that the heavens obeyed him and all things trembled before him.
I was sleepy and returning to the fountain, I sat down to rest a little, when I could not abstain when sitting upon it from opening all the fastenings in a secret manner. In the meantime when I looked upon the book which was the reward of my disputation, and by its splendour and beauty increased my sleepiness and in a slumber it fell out of my sleepy hands into the fount, which happened very unluckily, for I wished to preserve the memorial of my having the honour of being an adept. And when I looked it had disappeared from my eyes, thinking therefore that it had fallen to the bottom, I began to draw out the water with such great care, however, that nothing more might remain in it than a tenth part of it, with scarcely ten parts, and when I attempted to draw out the whole, they obstinately adhered together.
In the meantime while I was labouring with the work, some people came upon me so that they hindered me from drawing out any more. Before I went away however, I shut all things again lest any body might perceive that I had exhausted or seen the fountain, or lest perhaps they might forcibly steal the Book from me. Then the heat began to be excited round about in the bath for the purpose of bathing the King. But I was taken to prison and detained 40 days for having perpetrated the crime.
After I was relieved, I returned to the fount that I might see it, obscure clouds appeared which lasted a long time. To conclude, I saw every thing at the end that my prize derived without much labour.
It will not torment you very much if you enter upon the right path and not leave it for erroneous ones, but imitate nature in every thing. In concluding I say unto you that whosoever upon reading of this book does not understand the Stone by himself, will never understand the work, however much he may operate. For in this very parable, the whole work is contained, in practice, days, colours, regimens, ways, dispositions and continuations, which I have narrated, moved by piety, charity, and compassion alone towards desolate operators in this most precious secret.

DOMÁCÍ LITERATURA

Oficiální, jezuitská
Nauková literatura
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
- příslušník jezuitského řádu
- jeho názory byly v opozici
- znám svým vlastenectvím vypovězen z Prahy do Klatov
- znám svým latinským pojednáním Rozpravy na obranu jazyka slovenského, zvláště českého
- zahájil řadu tzv. obran, stavějících se proti vytlačování češtiny ze společenského života a zdůrazňujících nepomíjející kvality češtiny
- věnoval se také českým kulturním dějinám: např. latinská práce Učené Čechy
ROZPRAVY NA OBRANU JAZYKA SLOVENSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
Balbín píše toto své dílo 50 let po bělohorské bitvě (na přelomu let 1672/3) za naprostého úpadku vědomí jazykového i národního. Úpadek zavinili sami Čechové. Váží si více cizího než vlastního jazyka, mnohé rozčiluje i vlastní mluva. Závodí o dvorskou přízeň, projevuji netečnost a lehkomyslnou bezstarostnost o osudy národa, mlčí k zanedbávání starých práv a uzavírají sňatky s cizinci. I lidé duchovní, zvláště řeholníci, jsou národnostně bezbarví. Odstrašujícím vzorem tohoto úpadkového češství je horlivý odchovanec jesuitů, nejvyšší purkrabí hrabě Bernard Ignác z Martinic, syn smutně proslulého Jaroslava Bořiti z Martinic. Čechy se staly vlastní vinou velkým hostincem a zaopatřovacím ústavem Španělů, Francouzů, Vlachů a Němců, kteří právě proto, že jsou cizinci, předhánějí v hodnostech lidi domácí. Mají více peněz a mohou se v Čechách roztahovat. Germánské kmeny měnili již na úsvitě středověku svá sídla. Dnes se potulují zase po Evropě a zakládají své sídla všude tam, kde se jim vede dobře. Nemohou se a hlavně nechtějí se naučit jazyku svých hostitelů, požadují od nich aby znali němčinu, kazí jazyk původní (vznik románských jazyk) nebo vyhladí jazyk hostitelů úplně. K nám je láká naše pohostinnost, volná půda, řídkost obyvatelstva, výnosnost řemesel a umění. Cizinci vyčerpávají lid nesnesitelnými daněmi a bojí se, aby neztratili moc nad okupovanou zemí, vyhlazují soustavně národnostní a jazykové cítění hostitele.

J. A. Komenský

INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ (1630)
Píše zde o rodinné výchově.
Tuto knihu věnuje hlavně matkám a chůvám a zdůrazňuje úlohu estetické výchovy v životě dítěte.
DVEŘE JAZYKU OTEVŘENÉ (1630)
- nejznámější učebnice
- podává i poznatky o skutečném světě
- malá encyklopedie, průkopnická svou metodou věcného učení, odvrhl staré metody učení “biflováním”, účinnější výuka jazyka a zároveň poučení o skutečném světě, psaná latinsky


SVĚT V OBRAZECH (Orbis pictus – 1658)
- dovršení učebnice Dveřej jazyků otevřené, původně to byla učebnice latiny, ale později se stala vzorem učebnice cizích jazyků vůbec. Pro větší názornost používá Komenský ilustrace. Celé latinsky a s obrázky.
- čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi se stala vzorem pro další výuku jazyků
- první obrázková učebnice na světě (pro větší názornost ilustrace k jednotlivým tématům
ŠKOLA HROU (Schola ludus – 1654)
- soubor her, které měli prohloubit praktické řečové znalosti žactva
- soubor školských latinských dramatických her, které měly prohloubit u žáků znalost latiny
HRA O DIOGENOVI
ANDĚL MÍRU – 1667