26.2.1469 česká vojska obkltčila Matyáše Korvina u vilémova na českomoravské vrchovině. Za slib, že se p~ičini o smir Cechů s papežem na základě kompaktát a zanechá dalších bojů, byl Matyáš propuštěn. Svůf slib však nesplnil. V květnLl 1469 se nechal dokonce katolickými pány zvolit českým králem, ale český sněm v červnu 1469 jeho volbu odmítl,
1471 Proti Matyáši Korvinovi vypuklo v Uhrách povstáni, v jehoz čele stál arcibiskup Jan Vitéz. Povstalci povolali na uherský trůn polského Kazimíra a polská vojska vpadla na slovensko. Povstání však bylo potlačeno, Vitéz uvězněn a polská vojska do začátku roku 1472 ze země vypuzena.

28. 11. 1465 Na popud papeže vytvořilo katolické panstvo v čele se Zdeňkem ze Sternberka tzv. jednotu zelenohorskou, namiřenou proti Jiřtmu z Poděbrad.
23.12.1466 Papež Pavel II. uvalil na Jiřího z Poděbrad klatbu, prohlásil jej za zbavena trůnu a vyhlásil proti Čechám křížovou výpravu.
1467 Jednota bratrská si zvolila vlastního biskupa a začala sama světit své kněze. Tim se ůplně rozešla nejen s katolickou cirkvi, ale i s kališnlky a stala se samostatnou církví.
1467 V Bratislavě zahájila činnost pr’lní vysoká škola v Uhrách zvaná Academia lstropolitana. Od počátku byla nedostate~ně hmotně zajištěna a v roce 1490zanikla.
30. 1.1467 Matyaš Korvin dobyl poslední velk~ tábor bratřiků u Vel’k~ch Kostol’an. Přes sto bratřiků dal popravit a část jich převzal do svých sluZeb. Tato porážka znamenala konec bratřického hnuti.
11.3.l468 Matyáš Korvín zahájil válku protí Jiřímu z Poděbrad. V průbéhu roku 1468 obsadil téměř celou Moravu, Slezsko a Lužici.

4.9.1452

Na uherský trůn nastoupil dvanáctiletý syn Albrechta Habsburského, .Ladislav Pohrobek. O rok později byl zvolen českým králem. Jan Hunyadi i Jiří z Poděbrad zůstali nadále zemskými správci.
Asi 1453 Petr Aksamit z Kosova, dřívější Jiskrův hejtman, se stal vůdcem bratříků, vojenských skupin, jejichž jádro tvořili čeští husité, kteří po porážce husitského hnutí sloužili ve vojsku Jana Jiskry z Brandýsa. Po odchodu z Jiskrova vojska se k nim přidávali slovenští poddaní a společně vedli boj proti feudálům a církví.
1457 V Kunvaldu u Žamberka založil bratr Řehoř zvaný Krejčí jednotu bratrskou. Jednota vycházela z učení Petra Chelčického, velkého českého středověkého myslitele. Chelčický ve svých spisech (Sieť viery pravé, O trojím lidu aj.) ostře kritizoval soudobou třídní společnost, ale zároveň odmítal revoluční boj a uznával jen boj duchovní.

5.6. 1446

Zemským gubernátorem (správcem) v Uhrách se stal sedmihradský vévoda Jan Hunyadi. Záhy se dostal do konfliktu s Janem Jiskrou z Brandýsa a od roku 1447 docházelo mezi nimi k ozbrojeným srážkám.
24.6. 1448 Jiří z Poděbrad získal další spojence v Čechách a vytvořil tzv. jednotu poděbradskou.
3.9.1448 Jiří z Poděbrad se nenadálým přepadem zmocnil Prahy, ovládané Menhartem z Hradce, a posílil tak své mocenské postavení v zemi.
8.2.1449 Katolické panstvo vytvořilo proti vzrůstající moci ,Jiřího z Poděbrad tzv. jednotu strakonickou v čele s Oldřichem z Rožmberka.
1449 Jan Hunyadi uzavřel s Janem Jiskrou z Brandýsa příměří, kterým byla Jiskrovi ponechána vláda nad Slovenskem. Boje mezi oběma soky však byly brzy obnoveny.
7.9.1451 Jan Jiskra z Brandýsa porazil v bitvě u Lučence vojska Jana Hunyadiho.
7.4.1452 Zemský sněm ustanovil Jiřího z Poděbrad zemským správcem na dva roky a v roce 1454 na další tři roky.

chronologie

27. 12. 1437 Část českého panstva, tzv. rakouská strana v čele s Oldřichem z Rožmberka, zvolila po
Zikmundově smrti českým králem protihusitsky zaměřeného Albrechta II. Habsburského, vévodu rakouského a krále uherského. Jeho odpůrci, vesměs z řad kališníků, opustili sněm a vystoupili s kandidaturou Kazimíra Jagellonského.
1. 1.1438 V Praze bylo odhaleno a potlačeno připravované povstání proti Albrechtovi Habsburskému a jeho vůdcové potrestáni.

dřevěnou násadou - ratištěm), šídla, kopí s hákem, řemdihy, kropáče, cepy, meče, sekery, tesáky atd. Mezi palné zbraně používané husity patří: píšťala (lehká středověká ruční palná zbraň malé ráže, českého původu, která byla natolik rozšířená v době husitské, že dala vznik výrazu  pistole, hákovnice (středověká těžká ručnice ráže 15 až 25 mm, opatřená pod ústím hlavně hákem k zamezení zpětného rázu. V bitvách používala husitská vojska i děla menší ráže s poměrně dlouhou hlavní - tarasnice ( ráže malých tarasnic byla 40 až 50 mm, ráže velkých tarasnic byla 50 až 100 mm, předpokládaný dostřel 250 až 300 m) a těžší na lafetě s koly - houfnice (zbraň měla obsluhu složenou z puškaře, pomocníků a vozataje, délka hlavně 300 až 590 mm, délka komory 300 až 400 mm, ráže hlavně 150 až 230 mm, dostřel asi 1250 m). Jako střelivo se používaly kamenné, ocelové a lité olověné koule.

bitva

Pro husity byl tento způsob boje naopak velmi výhodný. Mohli se ve vozech pohybovat a tím vyrovnali část převahy, kterou nad nimi vycvičený rytíř měl. Zbraně husitské pěchoty - sudlice, cepy - byly delší než meč a husité jimi bez námahy na rytíře dosáhli. Hroznou zbraní byl především cep. Promačkával a drtil přilby i hlazené pláty zbroje.
Bojem muže proti muži u vozové hradby vrcholila první část husitské bitvy - část obranná. Nepřítel byl zastaven a z vozů pobíjen. V této chvíli nasadil husitský hejtman do boje zálohu. Z boku vozové hradby byl odtažen vůz a vzniklým průchodem vyběhla husitská pěchota a vyjela jízda. Vpadly do boku a týlu nepřítele, který většinou začal prchat. Vítězství dovršili husité pronásledováním a pobíjením nepřítele.
Zhruba takto probíhala typická husitská bitva. Nebyla ovšem přesně daným schématem, které se vždy beze změny opakovalo. Husité dovedli pružně reagovat na situaci a svoji taktiku podle potřeby měnit.
Při boji se požívali i další sečné a bodné zbraně: různé sudlice (zbraně s dlouhou

Vystřelili střelci z kuší,

píšťal a hákovnic, zahřměla děla. Husité nepotřebovali vypálit více než jednou. Účinek střelby byl především psychologický. Část střel svůj cíl minula, některé se odrazily od zbroje. Přesto někteří jezdci spadli z koní, koně se hlukem výstřelů plašili a v sestavě útočníků nastal zmatek. Byl o to větší, že s použitím děl v bitvě se rytíři setkali většinou poprvé. Otřeseni a zmateni dorazili k vozové hradbě. Zde jejich útok uvázl. Rytíř útočící na koni v mnoha případech nezasáhl kopím protivníka stojícího na voze. Ten mohl ráně uhnout, uskočit. Na útočícího rytíře se zezadu tlačili další bojovníci, nemohl se tedy vrátit a útok zopakovat. Kopí bylo zbytečné. Odhodil je a ke slovu přišel meč. Ale jak s husity bojovat? Levou rukou řídil rytíř koně a ovládal štít. Pokud stál kůň čelem k vozové hradbě, byl rytířův meč příliš krátký na to, aby s ním mohl dosáhnout na husitské bojovníky. Když najel k hradbě levým bokem, mohl se krýt štítem, ale měl protivníky přes „ruku“. Mohli před úderem jeho meče uskakovat, a když ustoupili k druhému boku vozu, opět na ně nepřítel nedosáhl. Postavil-li se k vozu pravým bokem, mohl sice výborně sekat mečem, ale ztratil možnost chránit se štítem. Kromě toho rytíři hrozilo, že bude svými útočícími druhy přiražen i s koněm na vozovou hradbu.

Typická husitská bitva

Typická husitská bitva vypadala tak, že jakmile hejtmané obdrželi zprávu o blížícím se nepříteli, začali jednat. Nejprve zvolili výhodné místo, většinou návrší a na něm zřídili vozovou hradbu. Koně byli odpojeni od vozů a shromážděni na prostranství mezi vozy. Zde byla také jízda, zásobovací - placní vozy a záloha pěchoty. Osádky vozů zaujaly svá místa na vozech, děla byla umístěna do mezer mezi vozy a část střelců ležela pod vozy. Tak husité čekali útok nepřítele, který spoléhal především na těžkou jízdu. Ta se seřadila a tryskem vyrazila do útoku. Jízda do vrchu byla obtížná, a proto se útok zpomalil. Když byli rytíři asi 200 až 250 metrů od vozové hradby, začali husité pálit.

21. 10. 1435

Kališnické kněžstvo zvolilo arcibiskupem Jana Rokycanu, kterého však papež nikdy neuznal.
5. 6. - 14. 8. 1436 Na jihlavském shromáždění českých stavů byl Zikmund přijat za českého krále, když vyslovil souhlas s majetkovými přesuny na úkor církve a s basilejskými kompaktáty, která zde byla slavnostně vyhlášena. Kompaktáta byla kompromisem mezi stanoviskem basilejského koncilu a čtyřmi artikuly pražskými. Povolovalo se jimi prakticky jen přijímaní pod obojí.
9. 9. 1437 V Praze byl popraven Jan Roháč z Dubé s více než padesáti spolubojovníky, když královská vojska dobyla předtím jeho hrad Sion u Kutné Hory, které se stal po bitvě u Lipan posledním místem ozbrojeného odporu proti Zikmundovi

21. 10. 1435

Kališnické kněžstvo zvolilo arcibiskupem Jana Rokycanu, kterého však papež nikdy neuznal.
5. 6. - 14. 8. 1436 Na jihlavském shromáždění českých stavů byl Zikmund přijat za českého krále, když vyslovil souhlas s majetkovými přesuny na úkor církve a s basilejskými kompaktáty, která zde byla slavnostně vyhlášena. Kompaktáta byla kompromisem mezi stanoviskem basilejského koncilu a čtyřmi artikuly pražskými. Povolovalo se jimi prakticky jen přijímaní pod obojí.
9. 9. 1437 V Praze byl popraven Jan Roháč z Dubé s více než padesáti spolubojovníky, když královská vojska dobyla předtím jeho hrad Sion u Kutné Hory, které se stal po bitvě u Lipan posledním místem ozbrojeného odporu proti Zikmundovi

léto 1433

V době obléhání katolické bašty Plzně došlo v husitském vojsku k nepokojům, při nichž byl napaden i Prokop Holý. Ten pak polní vojsko opustil a odebral se do Prahy.
11. 11. - 22. 12. 1433 Na svatomartinském sněmu husitů v Praze byla zvolena nová dvanáctičlenná vláda, v níž měla převahu šlechta. Sněm vyzval polní vojska, aby zanechala dalších bojů.
6. 5. 1434 Staroměstští ve spojení se šlechtou se zmocnili Nového Města, spojence táboritů a sirotků. Prokop Holý se zachránil útěkem a postavil se znovu do čela polních vojsk.
30. 5. 1434 U Lipan nedaleko Českého Brodu došlo k bitvě mezi panskou jednotou a polními vojsky. Bitva skončila katastrofální porážkou polních vojsk. Padlo v ní na 10 000 mužů, mezi nimi i Prokop Holý se svými hejtmany.

4. - 9. 4. 1429 V Bratislavě probíhala jednání mezi císařem Zikmundem a husity vedenými Prokopem Holým. Husité žádali, aby jim Zikmund zprostředkoval veřejné slyšení, na němž by vyložili svůj program a vyvrátili pomluvy protivníků. Jednání skončila nezdarem.
14. 8. 1431 U Domažlic se žoldnéři páté křížové výpravy dali na útěk již při zpěvu blížících se husitských vojsk.
15. 10. 1431 Církevní koncil pozval husity k jednání do Basileje.
18. 5. 1432 Na jednání husitů s delegací basilejského koncilu v Chebu bylo dosaženo dohody o způsobu řešení sporu mezi koncilem a husity v tzv. soudci chebském. Husité dosáhli nebývalého úspěchu, neboť si vydobyli právo svobodně hájit své učení a jednat s církví jako rovný s rovným.
1. - 4. 1433 Husitské poselstvo v čele s Prokopem Holým jednalo na basilejském koncilu o čtyřech artikulech pražských. Jednotlivé artikuly obhajovali Jan Rokycana, Oldřich ze Znojma, Petr Payne zvaný Engliš a Mikuláš z Pelhřimova. K dohodě nedošlo a jednání pak pokračovalo v Praze.

husite

20. 4. 1423 V bitvě u Hořic porazil Žižka panská vojska.
7. 6. 1423 V bitvě u Malešova u Kutné Hory porazil Žižka spojená vojska pánů a Pražanů. Pražský městský svaz se rozpadl a většinu jeho měst ovládl Žižka.
14. 9. 1424 Na Špitalském poli v Praze bylo uzavřeno příměří mezi Pražany a Žižkou, když pražští konšelé slíbili, že se plně podřídí Žižkovu velení a zúčastní se po jeho boku výpravy za osvobození Moravy z rukou císaře Zikmunda.
11. 10. 1424 Při výpravě na Moravu Jan Žižka u Přibyslavi zemřel. Jeho vojska se pak nazývala sirotčí.
1426 Proti husitům byla zahájena třetí křížová výprava.
16. 6. 1426 V bitvě u Ústí nad Labem dosáhla husitská vojska, vedená poprvé Prokopem Holým, vítězství nad křižáky.
4. 8. 1427 Husitská vojska zvítězila nad křižáky čtvrté kruciáty v bitvě u Tachova.
1428 - 1433 Husité podnikly četné výpravy, kronikářem nazvané "spanilé jízdy", do okolních zemí. Spanilé jízdy byly nejen odvetou za křižácké výpravy, ale i zdrojem obživy pro polní vojska. V neposlední řadě sloužily husitům i propagaci a obraně jejich ideí, podobně jako manifesty, šířené v národních jazycích po celé Evropě.

30. 6. 1421

Jan Želivský spojil Staré a Nové Město pražské a za konšely dosadil své přívržence.
17. 11. 1421 Na zemském sněmu v Brně kapitulovala moravská husitská šlechta před Zikmundem a přijala ho za krále. V březnu 1422 předal Zikmund Moravu do správy svému zeti Albrechtovi Habsburskému.
6. - 10. 1. 1422 V bitvách u Kutné Hory, u Habrů a u Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod) připravil Jan Žižka křižáckým vojskům zdrcující porážku.
9. 3. 1422 Jan Želivský a devět jeho předních stoupenců byli vylákáni na Staroměstskou radnici, od začátku roku ovládanou Želivského odpůrci, a téhož dne popraveni. Ačkoli lidové povstání viníky potrestalo, vláda chudiny v Praze prakticky skončila.
4. 1423 Jan Žižka odešel z Tábora, založil ve východních Čechách tzv. Menší Tábor a stanul v čele orebského městského svazu. S Táborem však i přes určité neshody spolupracoval dál.

2. 1421 Vznikl městský husitský svaz pražský. Krátce nato se utvořily městské svazy táborský a orebský.
4. 1421 Žižka rozdrtil pikarty v Příběnicích a přes 60 lidí nechal upálit. Zbytky pikartů, kterým se podařilo z Příběnic uprchnout, zlikvidoval Žižka v říjnu 1421.
5. 1421 Byla vyhlášena druhá křížová výprava proti husitům.
3. - 7. 6. 1421 V Čáslavi se konal zemský sněm za účasti husitské i katolické šlechty z Čech a Moravy a zástupců měst, která byla od této doby považována za samostatný městský stav. Sněm vyhlásil pražské artikuly za zemský zákon, zbavil Zikmunda trůnu a zvolil dvacetičlennou zemskou vládu, složenou z 8 měšťanů, 7 představitelů nižší šlechty a 5 pánů. Boje s křižáky však dávaly skutečnou moc do rukou vojenských hejtmanů.

7. 1420

Asi v této době byl zformulován společný husitský program, čtyři artikuly pražské. Požadoval svobodné hlásání slova božího, přijímaní svátosti oltářní pod obojí způsobou, odejmutí světské moci kněžím a obecné (tj. týkající se všech stavů) trestání smrtelných hříchů.
9. 1420 Táborité si zvolili vlastního biskupa. Stal se jím Mikuláš z Pelhřimova zvaný Biskupec.
1. 11. 1420 V bitvě pod Vyšehradem porazili Pražané vojsko Zikmundových moravských stoupenců.
10. 12. 1420 V Praze se sešli táborští kněží s univerzitními mistry k diskusi o táborském programu. V tomto "hádání ve Zmrzlíkově domě" pražští mistři táborský program pro jeho radikálnost v náboženských i společenských otázkách odmítli. V té době se začaly projevovat názorové rozdíly i v Táboře samotném.
2. 1421 Žižka vypudil z Tábora na tři sta představitelů krajní táborské levice, tzv. pikartů (podle náboženské sekty vypovězené z Picardie v severní Francii), mezi nimi i jejich přední představitele kněze Martina Húsku zvaného Loquis (mluvka) a Petra Kániše. Potlačil též vzpouru pikartů ve svém vojsku. Po vypuzení z Tábora se pikarti uchýlili do nedalekých Příběnic, kde jejich učení nabylo krajně sektářských rysů.

husite

1. 3. 1420 Papež Martin V. vyhlásil proti "kacířským" Čechům křížovou výpravu.
25. 3. 1420 U Sudoměře došlo k první velké bitvě husitské epochy, v níž husité dosáhli vítězství nad mnohonásobnou přesilou jihočeských pánů. V bitvě osvědčil své vojenské umění Jan Žižka z Trocnova, který se pak stal i jedním ze čtyř táborských hejtmanů.
3. 4. 1420 Pod tlakem pražské chudiny v čele s Janem Želivským odpřisáhli konšelé Starého i Nového Města pražského věrnost kalichu a zavázali se hájit ho všemi prostředky.
5. 1420 V Praze ohrožené křižáky, se na výzvu Pražanů soustředily revoluční síly celé země.
14. 7. 1420 Husité pod Žižkovým vedením porazili Zikmundova křižácká vojska v bitvě na Vítkově hoře.
28. 7. 1420 Zikmund Lucemburský se dal v době obléhání Prahy korunovat na českého krále. Husitská většina ho však neuznávala.

husite

30. 7. 1419 Pražský lid vedený Janem Želivským zaútočil na Novoměstskou radnici, kde byli vězněni přívrženci husitství. Svrhl z oken reakční konšely a uchopil se moci ve městě.
16. 8. 1419 Zemřel Václav IV. Po jeho smrti propukly v Praze velké lidové bouře. Zatímco lid útočil na kláštery a domy bohatých patricijů, šlechta se zmocňovala církevního i královského majetku.
30. 9. 1419 Na Křížkách (vrch mezi Prahou a Benešovem) se konal velký tábor lidu z celých Čech. Mnoho účastníků tohoto tábora se pak odebralo do Prahy, kde se mělo v listopadu sejít další velké shromáždění lidu.
6. 10. 1419 Staré Město pražské se připojilo k dohodě české šlechty o zachování klidu v zemi do příchodu očekávaného Václavova nástupce, uherského krále Zikmunda. Mimopražští husité museli opustit město a Pražský hrad a Malá Strana byly obsazeny vojskem.