1283 - Anglický král Eduard I. dobyl Wales a pokouší se ovládnout Skotské království.
1285 - 1314 - Vláda francouzského krále Filipa IV. Sličného - zlikvidoval templářský řád.
1303 - Kupecká listina.
1307 - 1327 - Vláda anglického krále Eduarda II.
1309 - 1377 - Papež a kurie se dostali pod kontrolu francouzského panovníka  avignonské zajetí papežů.
1314 - V bitvě u Bannockburnu Skotové porazili anglickou armádu a získali opět nezávislost (nejvýznamnější vůdci: Robert Bruce (poražen 1197) a Robert Stewart).
1327 - 1377 - Vláda anglického krále Eduarda III.
1328 - Záminka ke stoleté válce - vymření dynastie Kapetovců ve Francii - anglický král Eduard III. vznáší dědické nároky proti Filipu VI.
1337 - 1360 - I. fáze stoleté války mezi Anglií a Francií, až do podepsání míru v roce 1360 v Brétigny, kde se anglický král Eduard III. vzdal francouzské koruny za uznání územních zisků.
1346 - Anglický král Eduard III. a jeho syn Eduard Černý princ porazili v bitvě u Kresčaku francouzského krále Filipa VI., v této bitvě padl český král Jan Lucemburský.
1356 - V bitvě u Poitiers porazil Eduard III. francouzskou armádu a zajal francouzského krále Jana II. Dobrého - požadoval nesmírně velké výkupné.

1215 - 15.6. Jan Bezzemek vydal Velkou listinu svobod (Magna charta libertatum) - základ konstituční monarchie a nezneužívání moci panovníkem.
1216 - 1272 - Vláda anglického krále Jindřicha III. - oxfordské provízie, vznik parlamentu. Velká feudální revolta proti Jindřichovi III. - vůdce opozice byl Simon z Montfortu.
1242 - Založena katedrála Notre Dame, dostavena v roce 1250.
1253 - 1257 - Založena univerzita Sorbonna v Paříži.
1268 - Karel z Anjou, bratr Ludvíka IX., dobyl Sicílii a Achájské knížectví v Řecku.
1270 - 1285 - Vláda Filipa III. ve Francii.
1272 - 1307 - Vláda anglického krále Eduarda I.
1275 - 1290 - Velké statuty - Eduard I. se opíral o parlament proti baronům a církvi.
1282 - V Palermu vypuklo povstání, nazývané Sicilské nešpory, proti vykořisťování Francouzi, při kterém byl Karel vyhnán a po svém pozdějším návratu zabit.

1163 - Založena univerzita v Oxfordu v Anglii.
1164 - Vydal Claredonské konstituce, jimiž zajistil převahu státu nad církví.
1170 - Zavražděn odpůrce reforem arcibiskup canterburský Tomáš Becket.
1176 - V bitvě u Legnana porazila italská města podporovaná papežem Alexandrem III. císaře Svaté říše římské Fridricha I. Barbarossu (1152 - 1190).
1184 - Jindřich II. Plantagenet kapituloval před francouzským králem Filipem II. Augustem (1180 - 1223) a vzdal se nároků na francouzskou korunu.
1189 - 1199 - V Anglii vládne Richard I. Lví srdce.
1190 - 1197 - Vláda Jindřicha VI., syna Fridricha I. Barbarossy, v Svaté říši římské.
1199 - 1216 - V Anglii vládne Jan Bezzemek.
1212 - 1250 - Vláda Fridricha II. Barbarossy v Svaté říši římské.
1214 - V bitvě u Bouvines porazil Filip II. August koalici anglického krále Jana Bezzemka.

1042 - 1066 - Vláda anglického krále Eduarda Vyznavače.
1054 - Rozluka křesťanské církve na západní a východní (schizma).
1059 - Norman Robert Guiscard poráží papežské vojsko a ovládne Kampánii (část Itálie).
1066 - V bitvě u Hastingsu porazil Vilém I. Dobyvatel Haralda a ovládl tak Anglii.
1071 - Seldžuští Turci porazili byzantské vojsko v bitvě u Manzikertu  ovládnutí Malé Asii.
1086 - Domsday book (Kniha posledního soudu) pro daňové účely nechal sepsat majetek.
1108 - 1137 - Ludvík VI., francouzský král, rozšiřuje královskou doménu (moc).
1122 - Jindřich V. vydal Konkordát wormský  právo papeže volit duchovní, ale císař musí schválit jeho volbu.
1133 - Vláda polského krále Kazimíra III. Velikého.
1154 - 1189 - Vláda anglického krále Jindřich II. Plantageneta.

900 - Rozpínaví Maďaři obsadili Benátky.
905 - Maďaři obsadili část Německa.
911 - Západofrancký král Karel Prostý (898 - 923) uzavřel s Normany dohodu o postoupení oblasti v severní Francii (dnešní Normandie) za slib vazalské věrnosti.
919 - 936 - Saský vévoda Jindřich I.
936 - 973 - Vláda Oty I. Velikého ve Svaté říši římské.
955 - Boleslav I. spolu s Otou I. porazili Maďary v bitvě na řece Lechu v jižním Německu a zastavili tak rozpínavost Maďarů, kteří byli nuceni usadit se v Panonské nížině.
962 - Papež Jan XII. korunoval Otu Velikého v Římě na císaře.
972 - Ota II. si vzal byzantskou princeznu Theofanó a urovnal tak spory s Byzancí.
973 - Biskupství v Praze (biskup Dětmar).
973 - 983 - Vláda císaře Oty II.
987 - Vymření dynastie Karlovců ve Francii.
987 - 996 - Králem ve Francii zvolen Hugo Kapet (zakladatel dynastie Kapetovců).
1014 - Anglii dobyl dánský vládce Sven.
1016 - 1035 - Vláda syna Svena - Knuta Velikého.
1024 - 1039 - Císařem římským je Konrád II. (nástup sálské dynastie).
1040 - Seldžuští Turci porážejí bagdádský kalifát.

714 - 741 - Vládne syn Pipina II. Karel Martell (Kladivo).
732 - Karel Martell poráží muslimská vojska v bitvě u Poitiers.
741 - 768 - Vládne syn Karla Martella Pipin III. Krátký (Mladší).
751 - 911 - Dynastie Karlovců v Německu.
751 - 987 - Dynastie Karlovců ve Francii.
768 - 814 - Vládne syn Pipina III. Karel Veliký, který byl nejvýznamnějším panovníkem Francké říše (obránce křesťanství  jeho impérium).
800 - 25.12. v Římě korunován na císaře.
814 - 840 - Vládne syn Karla Velikého Ludvík I. Pobožný.
841 - Bitva u Fontenoy  rozklad Francké říše.
843 - Uzavřen verdunský mír  vnuci Karla Velikého: Karel Holý (840, 843 - 877), Ludvík Němec (843 - 876), Lothar (843 - 855) dělí říši na 3 části.
871 - 901 - Vláda anglosaského krále Alfréda Velikého v Anglii.
878 - V bitvě u Edingtonu se Alfréd Veliký postavil Normanům.

Evropa ve středověku

481 - 511 - Vláda Chlodvíka I. (nástup dynastie Merovejců - 481 - 751).
482 - 843 - Francká říše.
486 - V bitvě u Soissons porazil posledního římského místodržitele Syagria.
498 nebo 499 - Chlodvík I. přijal katolický křest.
629 - 639 -Vláda franckého panovníka Dagoberta I., který sjednotil franckou říši. Po jeho smrti se dostávají k moci královští správci - majordomové.
631 - Sámo porazil Dagoberta I. v bitvě u Vogastisburgu.
711 - Arabové porazili Vizigóty na Pyrenejském poloostrově a zakládají Kordóbský kalifát, který je hrozbou pro křesťanská království Leon a Kastilsko  reconquista - Cordóba dobyta v roce 1236, Granada v roce 1492.

zaver

Po smrti portugalského krále Jindřicha uplatnil Filip II. svůj nárok na portugalský trůn. Do Portugalska poslal vojska knížete z Alby a vyhlásil r. 1580 španělsko - portugalskou personální kolonii. Připojením Portugalska a jeho kolonií se stalo Španělsko největší koloniální mocností tehdejšího světa.

Za vlády Filipa II. začalo boj za nezávislost španělské Nizozemsko. Po odtržení sedmi severních nizozemských provincií r. 1581 se Španělsku podařilo podrobit si jižní Nizozemsko (pozdější Belgii). Španělská moc však už zde překročila svůj zenit.

1588 - utrpělo Španělsko rozhodující porážku v boji proti protestanské Anglii, když Angličané pod vedením Fracise Drakea zničili španělskou flotilu (Armadu).

Španělské hospodářství bylo oslabeno vysokými státními výdaji a inflaci. Za vlády nástupců Filipa II. se země v 17. století dostala do všeobecného úpadku.

1640 - se podařilo odtrhnout od Španělska Portugalsku

1648 - muselo Španělsko vestfálským mírem formálně uznat nezávislost severního Nizozemska.

1655 - dobytí Jamajky Angličany zasáhlo španělskou koloniální říši na citlivém místě.

1659 - Pyrenejský mír zpečetil definitivní konec výsostného postavení Španělska v Evropě.

Pyreneje se staly hranicí mezi Španělskem a Francií.

Vstup Španělska mezi světové velmoci

1479 - po skončení války o kastilské dědictví se vytvořil základ moderního španělského státu. Království Kastilie-Léon a Aragonie se sjednotila sňatkem královny Izabely a aragonského krále Ferdinanda II.

1492 - ve službách těchto panovníků objevil Kryštof Kolumbus Ameriku.

1494 - smlouvou z Tordesillasus si Španělsko a Portugalsko rozdělily už dobytá, ale ještě i neobjevená území v Novém světě. Byl to začátek španělské koloniální říše.

1516 - Karel I. (od r. 1519 jako německý císař Karel V.) založil ve Španělsku dynastii Habsburků. Za jeho vlády (do. 1556) a vlády jeho syna Filipa II. se ze Španělska stala světová mocnost (hlavně podmaněním Mexika, Peru a Filipín).

1559 - Mír z Cateau-Cambrésis mezi Filipem II. a francouzským králem Jindřichem II. ukončil španělsko - francouzskou válku, která začala v roce 1557, a tím spory mezi francouzskou korunou a španělsko - rakouským panovnickým rodem Casa d’Austria (Habsburků) o Itálii a Burgundsko. Francie se vzdala Burgundsko, Milána a Neapole ve prospěch Španělska.

1561 - přeložil Filip II. svou rezidenci do doposud bezvýznamného města Madrid a nechal z něho vybudovat reprezentativní hlavní město.

1563 - vznikal u Madridu monumentální komplex San Lorenzo (El Escorial), dokončený v roce 1584 jako královské sídlo.

Vláda Arabů a reconquista

711 - Arabové (Mauři) překročili průplav Gibraltar, zničili Vizigótskou říši a podmanili si Španělsko až k Pyrenejím.

756 - založil Abd al Rahmán I. Cordobský emirát, první islámský stát v Evropě, nezávislý na kalifátu. Byly vytvořeny podmínky pro vznik vyspělé smíšené křesťansko - islámské kultury.

929 - převzal Abd al Rahmán III. titul kalifa a z emirátu se stal kalifát Cordóba, který za jeho vlády dosáhl největšího kulturního rozkvětu.

Středověké dějiny Španělska poznamenala především reconquista, boj malých španělských království za opětovné získání území obsazených Maury. Začal už v 8. století.

1212 - rozhodující porážka Maurů v bitvě u Las Navas de Tolosa. Spojené armády křesťanských království Kastilie, Aragonie, Navarry a Portugalska s pomocí papežských křižáckých vojsk tu porazily muslimské Almohády.

1492 - dovršení Reconquisty, kdy Kastilie dobyla Granadu.

dějiny Španělska

Praobyvatelstvo - Iberové

11. - 10. stol. př. Kr. - na jižním pobřeží poloostrova usídlili Féničané

800 př. Kr. - Iberové se pomíchaly s Kelty pronikajícími do Pyrenejí (Keltoiberové)

17. stol. př. - Š. ovládli Kartágové. Po druhé punské válce (218 až 201) museli ustoupit Římanům, kteří r. 197 př. Kr. rozdělili Španělsko na provincie Hispánie Interior a Hispánie Ulterior.

400 - Římské panství ve Španělsku se rozpadlo pod nátlakem Svébů, Vandalů a Gótů v

době stěhování národů.

5. století - první déletrvající státní útvar na tomto území založili Vizigótové - hlavní město Toledo.

Všechny funkce i darování byly za tehdejšího stavu lenního zřízení teoreticky jen ,,do vůle“ vládnoucího knížetě a mohly být obdarovaným opět odebrány. I to se v praxi stávalo, je však nemyslitelné, že by se tyto výměny týkaly všech zadaných lén. Na mnoha místech se jistě udrželi i potoci původního leníka, a to nejen v jediné následující generaci, ale i v dalších pokoleních. Podobná situace byla i mezi vlasními družiníky a dvořany. I tam závisely všechny postoupené funkce a hodnosti teoreticky na knížecí vůli, ze sebevyššího postavení otce nevyplývaly pro syna žádné ,,právní“ nároky. Konkrétní hodnost se tedy dědit nemohla, je však důležité, že syn zůstal ve stavu předáků, i když na nižším společenském stupni než jeho otec. Vytváření nové rodové posloupnosti od původních leníků, družiníků a dvořanů se během 12. století dále rozvíjelo. Vzniká nová ,,úřednická“ šlechta, která s po prosazení obecné zásahdy dědičnosti lén proměnila opět v novou rodovou šlechtu. Roku 1189 došlo k vyhlášení Statut Konráda II. Oty, první kodifikaci feudálního práva v přemyslovském státě, zaručovala nižším feudálům nerušenou dědičnou držbu jejich lén. Volná léna se změnila ve zpupné (= svobodné) statky a cesta k vytvoření šlechtických panství a šlehty vrcholného a pozdního středověku byla otevřena. Panovníkovi zůstaly nejdůležitější hrady, neosazená půda. Panovník měl právo odůmrti - při vymření rodu ,,spadl“ na krále i svobodný šlechtický statek, šlo tedy v podstatě stále o léno, jenže dědičné.
Vedle domácích lidí bydleli v českém státě 11. - 12. století i cizinci. Jistě už v 11. století bydleli v podhradí Pražského hradu židé, kteří tu měli i synagógu. Zabývali se nejčastěji obchodem, ale i řemeslem. Ve 12. století se nazírání na židy vlivem církevních kruhů spíše zhoršovalo. V podhradích významných hradů sídlili i jiní cízí obchodníci, v pražském jsou doloženi už v 11. století Románi, nejčastěji to ovšem byli Němci.

Dvořané a členové družiny

stačili na provedení jednoho či nejvýše několika současných úkolů, naprosto však nemohli stačit na to, aby pravidelně, trvale a neustále uplatňovali všechny knížecí rozkazy a nařízení, prohlášení kolokvií, zákoníky apod. V dobách českého raného středověku se společenská vrstva, nazývaná později šlechtou, vyvíjela podle možností vývoje celé tehdejší české společnosti a v podmínkách, které přineslo soustředění vládní moci do rukou Přemyslovců po r. 995. Rozšíření přemyslovského státu ke konci 10. a v prvních desetiletích 11. století muselo přimést i řadu příležitostí k povznesení pro přemyslovské družiníky a dvořany, kteří v připojených územích dostali do správy dobyté hrady nebo jim byly darovány výsluhy apod.

Vnitřní trh, kde by bylo možné uplatnit vlastní zemědělské výrobky, byl až do počátků 13. století minimální. Existence rozsáhlejšího vnitřního trhu zemědělských výrobků byla omezena jen na několik málo míst: Prahu, Olomouc a nanejvýš ještě Brno. Nepříjemnou záležitostí bylo i vybírání všeobecné berně, které v 11.-12. století nebylo ještě pravidelné. Všeobecnou berní si pomáhal vládnoucí kníže tehdy, když náhle potřeboval velkou částku peněz. Sahalo se k ní do pol. 13. st. jen jako k mimořádnému opatření. Dalším výžným zatížením pro poddanské obyvatelstvo byl způsob vykonávání ,,spravedlnosti“. Existovaly tresty tělesné a peněžní, z nichž se bylo možno vykoupit, pokud si to člověk mohl dovolit.

Společnost, životní poměry, hospodářství

Ze zmínek pramenů v 11.-12. století je zřejmé, že otroci v českém státě existovali. Do tohoto postavení se dostávali obvykle zajetím ve válce nebo trestem. Naprostá většina byla prodávána ze země. Doba 11.-12. století je charakterizována jako období feudální roztříštěnosti. Vládnoucí kníže byl teoreticky pánem veškeré neosazené půdy, která byla neosídlená a jen nepatrně zaliděná. V zemědělské výrobě pracovala většina poddaných. V zemědělských sídlištích byli již tedy řemeslníci, kteří se převážně zabývali řemeslem a ne zemědělstvím. Vlastní zemědělské poddanské obyvatelstvo obdělávalo půdu, na níž byli usedlí, přičemž však tato půda byla ve vrchním vlastnictví jejich feudálního pána. Svým pánům poddaní odváděli naturální dávky nebo vykonávali robotu. Museli vykonávat tzv. zemské roboty, odvádět značné dávky církvi.

Nezřídka se na takových hradech udrželi i potomci původně odměněného správce, zásadně však měl vládnoucí kníže právo, aby správu hradů opatřil podle své vůle. Někteří družiníci získávali dvorské ,,úřady“, např. stolník, maršálek, komorník,...Ovládání poddaných pomocí hradských správců se během 12. století stalo zásadou a ,,systémem“ vlády. Vedle vlastní družiny dvorských ,,úředníků_ a hradských správců bylo ještě kolokvium (lat. coloquium) - poradní shromáždění. Šlo o shromářdění předních činitelů ve státě. Zúčastňovali se ho příslušníci staré rodové šlechty, další členové vládnoucího rodu, členové družiny, dvorští úředníci, hradští správcové a někdy i významní církevní činitelé. Svolávání nebylo pravidelné. Bylo svoláváno před důležitými rozhodnutími politické povahy, při vyhlašování tehdejších zákonů, důležitých soudech. Mimořádné bylo volební shromáždění. Každý nový kníže musel být tímto kolokviem přijat, jinak jeho volba nebyla právoplatná.

Vládnoucí postavení Přemyslovců bylo sice nesporné, ale sama tato tradice, pocházející z dávných ,,mytických“ základů a časů, přirozeně k výkonu vlády nestačila. Jedním ze základních nástrojů k udržování a výkonu knížecí vlády byla družina, tj. původně sbor bojovníků, kteří obklopovali svého pána, aby při téměř nepřetržitých vojenských výpravách získali sami co nejvíce naloupené kořisti a navíc ještě i knížecí odměnu. Vládu v připojených oblastech bylo třeba zabezpečit alespoň v nejnutnější míře a podle technických možností doby. Členům družiny byli svěřoávny do správy v dobytém území hrady, na nichž pak odměnění družiníci vládli jako hradští správcové nejen hradu samého, nýbrž i okolní krajiny.