Pro byzantský svět

vzniklo akutní nebezpečí porážky ze strany Turků. Hledali způsob obrany. Po vzoru Michala VIII. uzavírají florentskou unii – není jim moc platná, protože 7.4.1453 Osmané nastupují do útoku proti Byzanci, obléhají Cařihrad a po šestitýdenní válce Cařihrad padne. 29.5.1453 poslední byzantský císař umírá na cařihradských hradbách (prý zemřel na cařihradské ulici). Po tisíci letech Byzanc skončí svůj vývoj. Od pádu Byzance je odvozován zánik středověku, Byzanc byla jeho typickým reprezentantem. Po r. 1453 se zde vytvoří zvláštní stav. Vznikne zde mohutná Osmanská říše, která obepíná dnešní Turecko a dále vlastní část Balkánského poloostrova. Existují dvě ohniska : v západní Evropě ji představuje západní křesťanství a ohnisko východní s hlavním městem Istanbulem.

Osmanská říše

v první etapě zaútočila směrem na Balkán – nejdřív Thesalonie, Soluň a Thrákie. Nejprve zaútočí na Srbsko, v r. 1371 ho porazí u Marici, ale nepodařilo se jim ho plně pokořit. 15.6.1389 proběhla bitva na Kosově poli, kde Srbsko zcela zlikvidují. Mezi tím v r. 1386 svedli bitvu o Serdiku = Sofii. Zlikvidovali tak Bulharsko a na řadu století si ho podřídili.
Byzanc a hlavně evropské křesťanství západní začali dávat dohromady sjednocené spojené vojsko, které se s tureckými armádami střetlo v r. 1376 u Nikopolu – Turci v této první bitvě národů zvítězili. V r. 1402 se s Turky u Ankary utkal Timur Leng (= Tamerlan), pokračovatel mongolské říše. Částečně je porazil, ale neubralo to na síle tureckého postupu. Evropští národové a Byzanc připravili druhou bitvu národů - v čele Giuliano Cesarini. Zúčastnili se i Vladislav Jagellonský a Huňády. Bitva u Varny z r. 1444 se opět uskuteční se stejným výsledkem, Turci opět zvítězí.

středověk

Vrcholný středověk je mimo jiné charakterizován tím, že vedle světa evropského křesťanství západní a východní Byzance se v oblasti starého světa na styku Evropy a Asie začíná formovat ještě třetí oblast, oblast islámská. Nejprve ji reprezentují seldžučtí Turci, ale ve 14. a 15. století osmanští Turci a postupně se z nich vyvine oblast vlivná a agresivní.
Výboje do zahraničí se významným způsobem týkaly obnoveného života Byzantské říše po r. 1261. Byzantská říše byla prvním útvarem, který zažil „útočné dobrodiní“ osmanské říše. Osmanská říše se začala formovat na malém území v Bithýnii a v oblasti Černého moře. Přímým zakladatelem osmanské říše se stal Osman. Osmanská říše dostala do vínku nebývalou útočnost. Důležitou roli při útocích se hráli janičáři – od pojmu jeni cery = mladí vojáci. Byli to křesťanští chlapci, kteří vyrostli na sultánově dvoře. Osmanské říši byli nesmírně oddaní a byli v přední útočné řadě.

24. 9.

l4V V Praze vypuklo povstání kaliSnické většiny města proti reakčním konšelům. Vyvrcholilo popravou konšelů a obsazením městských radnic přívrženci kalicha.
1485 Na sněmu v Kutn~ Hoře doSIo k narovnáni mezi kaliSn~ky a katoliky. Kompaktáta byla vyhlášena za zemsk~ zákon a oběma ctrkvim zajištěna rovnoprávnost. Smir, uzavřený na 31 let, byl v roce 1512 prohláSen zavěčný.
15.:l. 1490 Vladislav Jagellonský byl po smrti Matyáše Korvina zvolen uherským králem. Spor o navráceni vedlejšich zemi ceské koruny se však vleki dále. vyřešen byl až v roce 1526 nastu pem Habsbu rků na česk“ a uherský trůn.
1490 Synoda (shromážděni cirkevnich zástupců) bratrských kněži v Brandýse nad Orlici ustoupila od zásady dobrovolné chudoby. Tim otevřela šlechtě a měSfanstvu přístup do řad jednoty bratrské.
13.3.1495 Český snem rozhodl~ že zápisy do Zemských desek mají být psány českým jazykem.

7.5.1471

Vladislav Jagellonský byl po smrti Jiřího z Poděbrad zvolen českým králem. Katolické panstvo však uznávalo Matyáše Korvína, který se nechal 28. 5. 1471 korunovat za českého krále a zahájil proti Vladislavovi válku.
1475 v Praze byla zahájena stavba Prašné brány pod vedením Matěje Rejska z Prostějova.
1476 v nejstarší české knihtiskárně v Plzni vyšla Statuta arcibiskupa Arnošta pro pražskou arcidiecézi. Byl to zřejmě prvni tisk vydaný v Čechách.Za první tištěnou knihu je též považována Kronika trojánská, je)iž vytištění bylo kladeno do roku 1468. O správnosti tohoto údaje probíhá odborná diskuse.
7. 12. 1478 Olomouckou smlouvou, uzavřenou mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem Jagellonským, si oba panovnici ponechali titul českého krále. Vladislav měl vládnout v Čechách a Matyas ve vedlejš~ch zemich České koruny (Morava, Slezsko, Horni a Dolni Lužice). Po Matyášově smrti měly být tyto země vykoupeny a navráceny České koruně. Smlouva znamenala vážné ohroženi celistvosti českého státu.
1479 Zemský sněm přijal nařízení o vydávání zběhlýcl1 poddanýcl1 jejicl1 pánovi. Podobná nařízení byla přijata ještě v roce 1485 a 1487 a zakotvena také v tzv. vladislavském zřízení zemském.

26.2.1469 česká vojska obkltčila Matyáše Korvina u vilémova na českomoravské vrchovině. Za slib, že se p~ičini o smir Cechů s papežem na základě kompaktát a zanechá dalších bojů, byl Matyáš propuštěn. Svůf slib však nesplnil. V květnLl 1469 se nechal dokonce katolickými pány zvolit českým králem, ale český sněm v červnu 1469 jeho volbu odmítl,
1471 Proti Matyáši Korvinovi vypuklo v Uhrách povstáni, v jehoz čele stál arcibiskup Jan Vitéz. Povstalci povolali na uherský trůn polského Kazimíra a polská vojska vpadla na slovensko. Povstání však bylo potlačeno, Vitéz uvězněn a polská vojska do začátku roku 1472 ze země vypuzena.

28. 11. 1465 Na popud papeže vytvořilo katolické panstvo v čele se Zdeňkem ze Sternberka tzv. jednotu zelenohorskou, namiřenou proti Jiřtmu z Poděbrad.
23.12.1466 Papež Pavel II. uvalil na Jiřího z Poděbrad klatbu, prohlásil jej za zbavena trůnu a vyhlásil proti Čechám křížovou výpravu.
1467 Jednota bratrská si zvolila vlastního biskupa a začala sama světit své kněze. Tim se ůplně rozešla nejen s katolickou cirkvi, ale i s kališnlky a stala se samostatnou církví.
1467 V Bratislavě zahájila činnost pr’lní vysoká škola v Uhrách zvaná Academia lstropolitana. Od počátku byla nedostate~ně hmotně zajištěna a v roce 1490zanikla.
30. 1.1467 Matyaš Korvin dobyl poslední velk~ tábor bratřiků u Vel’k~ch Kostol’an. Přes sto bratřiků dal popravit a část jich převzal do svých sluZeb. Tato porážka znamenala konec bratřického hnuti.
11.3.l468 Matyáš Korvín zahájil válku protí Jiřímu z Poděbrad. V průbéhu roku 1468 obsadil téměř celou Moravu, Slezsko a Lužici.

24.1.1458

Uherským králem byl po smrti Ladislava Pohrobka zvolen Matyáš Hunyadi zvaný Korvín.
2. 3.1458 Jiří z Poděbrad byl zvolen českým králem. Obratnou politikou si zajistil i hlasy svých bývalých odpůrců z řad katolických pánů.
21. 5. 1458 v bitvě u Blatného Potoka byli bratříci poraženi vojskem Matyáše Korvína. bitva, v niž padl i Petr Aksamit, byla počátkem úpadku bratřického hnuli.
1461 Jiří z Poděbrad poprvé ostře zasáhl proti stoupencům jednoty bratrské.
31. 3.1462 Papež Pius II. odpověděl na žádost českého poselstva o potvrzení kompaktát jejich zrušením. Prakticky to znamenalo, že každý, kdo je uznával byl považován za kacíře a nepřítele církve.
26.11.1464 Jiří z Poděbrad vypravil poselstvo vedené Lvem z Rožmitálu k panovníkům západoevropských zemi. Bylo součásti jeho úsilí o vytvořeni svazu evropských panovníků, který by zabránil turecké expanzi, omezil církevní nadvládu a zajistil mír v Evropě. Pro rozpory mezi evropskými panovníky však tento pokus neuspěl.

4.9.1452

Na uherský trůn nastoupil dvanáctiletý syn Albrechta Habsburského, .Ladislav Pohrobek. O rok později byl zvolen českým králem. Jan Hunyadi i Jiří z Poděbrad zůstali nadále zemskými správci.
Asi 1453 Petr Aksamit z Kosova, dřívější Jiskrův hejtman, se stal vůdcem bratříků, vojenských skupin, jejichž jádro tvořili čeští husité, kteří po porážce husitského hnutí sloužili ve vojsku Jana Jiskry z Brandýsa. Po odchodu z Jiskrova vojska se k nim přidávali slovenští poddaní a společně vedli boj proti feudálům a církví.
1457 V Kunvaldu u Žamberka založil bratr Řehoř zvaný Krejčí jednotu bratrskou. Jednota vycházela z učení Petra Chelčického, velkého českého středověkého myslitele. Chelčický ve svých spisech (Sieť viery pravé, O trojím lidu aj.) ostře kritizoval soudobou třídní společnost, ale zároveň odmítal revoluční boj a uznával jen boj duchovní.

5.6. 1446

Zemským gubernátorem (správcem) v Uhrách se stal sedmihradský vévoda Jan Hunyadi. Záhy se dostal do konfliktu s Janem Jiskrou z Brandýsa a od roku 1447 docházelo mezi nimi k ozbrojeným srážkám.
24.6. 1448 Jiří z Poděbrad získal další spojence v Čechách a vytvořil tzv. jednotu poděbradskou.
3.9.1448 Jiří z Poděbrad se nenadálým přepadem zmocnil Prahy, ovládané Menhartem z Hradce, a posílil tak své mocenské postavení v zemi.
8.2.1449 Katolické panstvo vytvořilo proti vzrůstající moci ,Jiřího z Poděbrad tzv. jednotu strakonickou v čele s Oldřichem z Rožmberka.
1449 Jan Hunyadi uzavřel s Janem Jiskrou z Brandýsa příměří, kterým byla Jiskrovi ponechána vláda nad Slovenskem. Boje mezi oběma soky však byly brzy obnoveny.
7.9.1451 Jan Jiskra z Brandýsa porazil v bitvě u Lučence vojska Jana Hunyadiho.
7.4.1452 Zemský sněm ustanovil Jiřího z Poděbrad zemským správcem na dva roky a v roce 1454 na další tři roky.

27.10.1430

Smrtí Albrechta Habsburského nastalo v Čechách i v Uhrách bezvládí.
29. 1.1440 „Mírným listem“ se katoličtí i kališničtí stavové v Cechách dohodli o zachováni míru a pořádku v zemi prostřednictvím landfrídů, krajských politických svazků pánů, rytířů a měst, které měly nahradit ústřední vládu. V březnu 1440 vznikl ve východních Čechách spolek čtyř kališnických landfridů v čele s Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna.
1440 Uherská královna Alžběta povolala českého vojevůdce Jana Jiskru z Brandýsa, aby hájil nároky jejího syna Ladislava Pohrobka na uherský trůn. Jádro Jiskrova vojska tvořili bývali husitští bojovnici.
září 1444 Po smrti Hynka Ptáčka z Pirkštejna stanul v čele spojených východočeských landfrídů Jiří z Poděbrad, příslušník mocného rodu kališnických pánů z Kunštátu.
květen 1445 V Uhrách bylo vytvořeno 7 oblasti v čele s kapitány, kteří měli spravovat zemi za nedospělého krále. Střední a východní slovensko ovládl jeden ze sedmi kapitánů Jan Jiskra z Brandýsa.

chronologie

27. 12. 1437 Část českého panstva, tzv. rakouská strana v čele s Oldřichem z Rožmberka, zvolila po
Zikmundově smrti českým králem protihusitsky zaměřeného Albrechta II. Habsburského, vévodu rakouského a krále uherského. Jeho odpůrci, vesměs z řad kališníků, opustili sněm a vystoupili s kandidaturou Kazimíra Jagellonského.
1. 1.1438 V Praze bylo odhaleno a potlačeno připravované povstání proti Albrechtovi Habsburskému a jeho vůdcové potrestáni.

Pro názornost

si nyní nakreslíme do nově vytvořené vrstvy "obdélník" náš první čtverec. Ujistěte, se, že vrstva "obdélník" je aktuálně vybraná, tj. že je zvýrazněná modrou barvou - Vrstvy totiž pracují jako skutečné fólie - jsou sice průhledné, ale jakékoliv operace (malování, efekty, mazání atd.) se provádějí pouze na aktuální vrstvu!
Nástroj, který potřebujeme k nakreslení čtverce nalezneme v paletě Nástroje (viz předcházející díly seriálu) pod názvem Obdélníkový výběr. Nástroj vybereme kliknutím myší na jeho ikonu. Kurzor myši se nám změní na kříž a kdekoliv v obrázku můžeme vytvořit čtverec, či obdélník tak, že klikneme levým tlačítkem myši do jednoho pomyslného rohu čtverce či obdélníku a myší táhneme tak dlouho, dokud nejsme s obrazcem spokojeni. Pak tlačítko myši pustíme. Výsledkem je tzv. obdélníkový výběr, který můžeme vyplnit barvou. Nejlépe tak učiníme volbou Vyplnit v nabídce Úpravy. Můžeme zvolit např. vyplnit černou (barvu zvolíme v položce Použit:) a operaci potvrdit tlačítkem OK.

dřevěnou násadou - ratištěm), šídla, kopí s hákem, řemdihy, kropáče, cepy, meče, sekery, tesáky atd. Mezi palné zbraně používané husity patří: píšťala (lehká středověká ruční palná zbraň malé ráže, českého původu, která byla natolik rozšířená v době husitské, že dala vznik výrazu  pistole, hákovnice (středověká těžká ručnice ráže 15 až 25 mm, opatřená pod ústím hlavně hákem k zamezení zpětného rázu. V bitvách používala husitská vojska i děla menší ráže s poměrně dlouhou hlavní - tarasnice ( ráže malých tarasnic byla 40 až 50 mm, ráže velkých tarasnic byla 50 až 100 mm, předpokládaný dostřel 250 až 300 m) a těžší na lafetě s koly - houfnice (zbraň měla obsluhu složenou z puškaře, pomocníků a vozataje, délka hlavně 300 až 590 mm, délka komory 300 až 400 mm, ráže hlavně 150 až 230 mm, dostřel asi 1250 m). Jako střelivo se používaly kamenné, ocelové a lité olověné koule.

bitva

Pro husity byl tento způsob boje naopak velmi výhodný. Mohli se ve vozech pohybovat a tím vyrovnali část převahy, kterou nad nimi vycvičený rytíř měl. Zbraně husitské pěchoty - sudlice, cepy - byly delší než meč a husité jimi bez námahy na rytíře dosáhli. Hroznou zbraní byl především cep. Promačkával a drtil přilby i hlazené pláty zbroje.
Bojem muže proti muži u vozové hradby vrcholila první část husitské bitvy - část obranná. Nepřítel byl zastaven a z vozů pobíjen. V této chvíli nasadil husitský hejtman do boje zálohu. Z boku vozové hradby byl odtažen vůz a vzniklým průchodem vyběhla husitská pěchota a vyjela jízda. Vpadly do boku a týlu nepřítele, který většinou začal prchat. Vítězství dovršili husité pronásledováním a pobíjením nepřítele.
Zhruba takto probíhala typická husitská bitva. Nebyla ovšem přesně daným schématem, které se vždy beze změny opakovalo. Husité dovedli pružně reagovat na situaci a svoji taktiku podle potřeby měnit.
Při boji se požívali i další sečné a bodné zbraně: různé sudlice (zbraně s dlouhou

Vystřelili střelci z kuší,

píšťal a hákovnic, zahřměla děla. Husité nepotřebovali vypálit více než jednou. Účinek střelby byl především psychologický. Část střel svůj cíl minula, některé se odrazily od zbroje. Přesto někteří jezdci spadli z koní, koně se hlukem výstřelů plašili a v sestavě útočníků nastal zmatek. Byl o to větší, že s použitím děl v bitvě se rytíři setkali většinou poprvé. Otřeseni a zmateni dorazili k vozové hradbě. Zde jejich útok uvázl. Rytíř útočící na koni v mnoha případech nezasáhl kopím protivníka stojícího na voze. Ten mohl ráně uhnout, uskočit. Na útočícího rytíře se zezadu tlačili další bojovníci, nemohl se tedy vrátit a útok zopakovat. Kopí bylo zbytečné. Odhodil je a ke slovu přišel meč. Ale jak s husity bojovat? Levou rukou řídil rytíř koně a ovládal štít. Pokud stál kůň čelem k vozové hradbě, byl rytířův meč příliš krátký na to, aby s ním mohl dosáhnout na husitské bojovníky. Když najel k hradbě levým bokem, mohl se krýt štítem, ale měl protivníky přes „ruku“. Mohli před úderem jeho meče uskakovat, a když ustoupili k druhému boku vozu, opět na ně nepřítel nedosáhl. Postavil-li se k vozu pravým bokem, mohl sice výborně sekat mečem, ale ztratil možnost chránit se štítem. Kromě toho rytíři hrozilo, že bude svými útočícími druhy přiražen i s koněm na vozovou hradbu.

Typická husitská bitva

Typická husitská bitva vypadala tak, že jakmile hejtmané obdrželi zprávu o blížícím se nepříteli, začali jednat. Nejprve zvolili výhodné místo, většinou návrší a na něm zřídili vozovou hradbu. Koně byli odpojeni od vozů a shromážděni na prostranství mezi vozy. Zde byla také jízda, zásobovací - placní vozy a záloha pěchoty. Osádky vozů zaujaly svá místa na vozech, děla byla umístěna do mezer mezi vozy a část střelců ležela pod vozy. Tak husité čekali útok nepřítele, který spoléhal především na těžkou jízdu. Ta se seřadila a tryskem vyrazila do útoku. Jízda do vrchu byla obtížná, a proto se útok zpomalil. Když byli rytíři asi 200 až 250 metrů od vozové hradby, začali husité pálit.

21. 10. 1435

Kališnické kněžstvo zvolilo arcibiskupem Jana Rokycanu, kterého však papež nikdy neuznal.
5. 6. - 14. 8. 1436 Na jihlavském shromáždění českých stavů byl Zikmund přijat za českého krále, když vyslovil souhlas s majetkovými přesuny na úkor církve a s basilejskými kompaktáty, která zde byla slavnostně vyhlášena. Kompaktáta byla kompromisem mezi stanoviskem basilejského koncilu a čtyřmi artikuly pražskými. Povolovalo se jimi prakticky jen přijímaní pod obojí.
9. 9. 1437 V Praze byl popraven Jan Roháč z Dubé s více než padesáti spolubojovníky, když královská vojska dobyla předtím jeho hrad Sion u Kutné Hory, které se stal po bitvě u Lipan posledním místem ozbrojeného odporu proti Zikmundovi