Rozhodující místo v tomto procesu zaujaly kovy pro svou trvanlivost, tvárnost a dělitelnost. Předností kovu byla všeobecná prospěšnost, uchovatelnost a neměnnost. Reprezentovaly v malém objemu velkou hodnotu, snadno se přepracovaly a skladovaly. Nejužívanějšími kovy byla měď, železo, slitina mědi a cínu – bronz, stříbro, zlato a élektron. Setkáváme se s nimi v přírodním stavu jako ruda, valouny, krystaly, zlatý prach apod., vyskytují se jako neopracované slitky nebo polozpracované kusy (kroužky, jehlice, tyčinky apod.), ale i hromadně zhotovované výrobky, které svým tvarem připomínají původní předmět směny. Poslední stádium jsou určité kovové formy opatřené značkou – vyraženým obrazem nebo rozlišovacím znaménkem vlastníka, což je již předobraz mincí. Od nich je potom přímá cesta ke vzniku mincovních platidel. Tím byly položeny základy k počátkům peněžní směny.

Předmincovní platidla

V nejstarších obdobích vývoje lidstva byl prostředníkem směny téměř každý přírodní produkt a výrobek lidské ruky. Přírodní prostředí ovlivňovalo jejich vnitřní a vnější podobu. Bylo to období prosté směny, kdy nebylo rozdílu mezi zbožím a směnným prostředkem. Jedno zboží se vyměňovalo za druhé. Různé druhy těchto směnných prostředků, které současně plnily i funkci užitkovou, se navzájem překrývaly. Postupem doby se začaly z tohoto pestrého množství vydělovat předměty, které pro svou materiálovou i užitkovou hodnotu byly více ceněny a přejímaly funkci měřítka hodnoty. Určitý druh zboží přejímal na sebe funkci platebního prostředku, kterému se začal přizpůsobovat. Kvalitativně se měnil tvar, rozměr a zčásti i materiál. Při různorodosti směny se jednalo o dlouhodobý proces, při kterém se postupně vyčleňovaly určité předměty, které mohly plnit funkci všeobecného ekvivalentu směny a současně být i mírou hodnoty a akumulace. Postupným vývojem docházelo u těchto předmětů k jejich vnitřním a vnějším změnám a stávaly se peněžními prostředky.

2.) Isthmické hry
Pořádány na počest boha moří Poseidona v Korintu. Měly dvouletý cyklus, poprvé asi 581. Oslava vzniku republikánské oligarchické vlády-pořádány předními rodinami v Korintu. Oceněním byl jedlový věnec.
3.) Nemejské hry
Pořádány v Argolidě. Vznik asi 573. Odvozeny od zabití Nemejského lva Heraklem. Odměnou byl celerový věnec.
Ódy na oslavy vítězů se nazývaly Pindarovy epinikie. Zmínka o vítězi, místo+druh úspěchu+proroctví a přísloví.

Jiné hry v Řecku

1.) Pýthijské hry
Pořádány na počest vítězství a zničení města Kirrhy. Pořádány v Delfách, název mají po věštkyni Pýthie. Původně osmiletý cyklus, od roku 582 čtyřletý cyklus. Původně hlavně múzické soutěže, instrumentální produkce, později po vzoru olympijských her se připojily i atletické a jezdecké přebory. Oceněním byl vavřínový věnec.

7. Vyhlášení vítězů a ověnčení olivovou nebo palmovou ratolestí, děkovná oběť, v prytaneiu rada vystrojila hostinu pro vítěze – olympioniky.
Od pátého století se konaly též soutěže múzické (recitace, zpěv, hra na nástroje).
Být olympijským vítězem byla nejvyšší pocta, olympionici měli právo dát si postavit sochu v posvátném háji s nápisem, po třech vítězstvích mohla být socha portrétní. V rodišti závodníka čekaly hmotné odměny a výhody, olympionici byli opěvováni básníky. Vítězství na olympiádě znamenalo i propagaci daného městského státu.
Olympijské hry též přitahovaly různé obchodníky, kupce a řemeslníky, kteří cítili velký zisk, uzavíraly se zde smlouvy.
Pro vznešené hosty tu vystavěl ve 4. st. př. n. l. kterýsi jmenovec slavného Leonidy přepychový hotel nazývaný Leónidaion, jinak se nocovalo pod širým nebem nebo v noclehárnách (pandokeia).
Olympijské hry se udržely až do roku 393 n. l., kdy je zrušil císař Theodosius v rámci boje proti pohanským kultům.

První olympijskou disciplínou

byl běh na jedno stadium (192,27 m), tzv. dromos, později přibyly další disciplíny. Běh na dvě stadia s obrátkou, tzv. diaulos, běh vytrvalců – dolichos (24 stadií), dále pentathlon, posléze zápasy jízdní a vodní.
Vlastní slavnosti začínaly olympijskou přísahou, že se závodníci podrobí všem pravidlům, porušení se přísně trestalo. Závody trvaly sedm dní a složení jednotlivých dní bylo následující.
1. den: Slavnostní průvod zakončený velkou obětí Diovi.
2. den: Závody v běhu.
3. den: Pentathlon (běh, skok, zápas prostý, hod oštěpem a diskem).
4. den: zápasy pěstní (řec. pygmé=box) a pankration (spojení prostého a pěstního zápasu)
5. den: Závody v běhu.
6. den: V hippodromu hippické soutěže závodních vozů se čtyřspřežím a jízda na koni, běh vojínů v plné zbroji, později pouze se štítem.

Účastníci her

mohli být pouze muži, zpočátku pouze Řekové, později i Římané a Makedonci. Přihlášení závodníci museli prokázat svobodný původ, mravní bezúhonnost a alespoň deset měsíců výcviku. Závodníci původně závodili v zástěrce, ale asi 720 ji jakýsi Orsippos ztratil a od té doby borci běhali nazí.
Vdaným ženám byla účast na hrách zakázána pod trestem smrti. Tomuto osudu jen o vlásek unikla jistá Kallipateria, která převlečena za trenéra vběhla za vítězným synem na stadion, obnažila se a trestu unikla jen proto, že její bratři, otec i syn byli olympijští vítězové. Od té doby museli být nazí i trenéři.

Hry se konaly

v době úplňku v druhé polovině srpna či první polovině září. Hry měly dvě stadia. Přípravné a závodní. Přípravné období začínalo již deset měsíců před samotnými hrami. Závodníci se připravovali na obecní útrat, poslední měsíc se připravovali všichni společně v Olympii. Také se volil sbor devíti až dvanácti pořadatelů, tzv. hellánodíků. Jejich úkol spočíval v organizačních přípravách, výběru závodníků a dohledu nad nimi, soudcování a udílení cen. K zajištění propagace sloužila élidská poselstva po Řecku, která vyhlašovala posvátný mír – ekecheiriá.

Základním olympijským rokem je rok 776 př. n. l. Tento rok ovšem není rokem vzniku her, ale rokem od kdy se začali zapisovat vítězové. Tento rok se stal základem řecké chronologie namísto počítání podle archontů. Cyklus her byl čtyřletý, souvisel s potřebou primitivních zemědělců uvést v určitých cyklech v soulad rok lunární (354 dní) a rok sluneční (365, 24 dne). Existuje i domněnka, že stárnoucí král musel po čtyřech letech vyzvat na souboj mladšího uchazeče. Tuto domněnku podporuje i Plutarchova zpráva, že dříve byl na pořadu her souboj v plné zbroji až do usmrcení soupeře.

Olympijské hry

Olympijské hry byly založeny podle tradice již v době mykénské. Byly spojeny s legendou. Tantalův syn Pelops vyrazil ze svého domova v Malé Asii do Řecka do města Písy, kde tehdy vládl král Oinomaos. Měl zahynout rukou svého zetě, a tak vyhlásil souboj o jeho dceru Hippodameiu. Pelops s ním bojoval a Oinomaos, ten ovšem zahynul pod koly svého vozu, nikoli Pelopovým přičiněním. Ovšem za závadou vozu stál pravděpodobně Pelops s Hippodameiou. Pelops tedy na usmíření ducha mrtvého tchána založil v nedalekém háji hry zasvěcené Diovi Olympskému, tedy hry olympijské. Toto místo se tedy nazývá Olympia a nachází se v Élidě.

Na závěr

je popsána velká morová rána v Athénách. s.249
Etická otázka se v básni vykládá jen příležitostně, předpokládá se, že autor chtěl o ní později pojednat podrobněji.
Zvládnutí výkladu po stránce koncepční i jazykové svědčí o velikosti Lukretiova básnického a filosofického nadání. Báseň je psána se strhujícím zaujetím, přináší mnoho krásných líčení a poetických obrazů. Lukretiův úkol byl přitom ztěžován tím, že v soudobé latině nebyla ještě vytvořena filosofická terminologie a také básnickému jazyku chyběly výrazové prostředky k zpracování tak velkého a mnohostranného tématu.
Dílo poprvé vydal Marcus Tullius Cicero z Lukretiovy pozůstalosti, aniž by do něj zasahoval.
První tištěné vydání pak vyšlo v Benátkách.

Titus Lukretius Carus

De rerum natura-O přírodě, O přirozenosti věcí, O podstatě světa

4)Zpěv čtvrtý pojednává o základních psychických procesech. Je tu vysvětleno vnímání, myšlení a city, tedy láska, vášeň, dědičnost, snění, chůze, čich, sluch a mnohé další.

Tematika zbývajících dvou knih je převážně kosmologická.
5)Zpěv pátý:Lukretius se zde pokouší především vysvětlit v Epikúrově duchu vznik současné podoby světa a připojuje nástin vývoje lidské civilizace. Tvrdí, že svět nestvořili bohové.
6)Poslední kniha je věnována kosmickým a meteorologickým jevům. Týká se tedy zemětřesení, dešti, hromu, blesku, ale také Nilských záplav, výbuchů sopek, příčin magnetismu atd.